Blog Draw Planet

Sítotisk byl vynalezen na Dálném východě (Čína, Japonsko, Korea). Technologie zpracování byla vyvinuta roku 1929 v USA, odkud ji po 2. světové válce převzala Evropa. Do Československa jako první nechal dovézt tuto techniku přímo z USA Tomáš Baťa. Nejprve se jí používalo především v užité grafice a v průmyslu. Hojně tuto techniku začali využívat představitelé Pop Artu.

Sítotisku se také říká „šablonový tisk“. Funguje to tak, že se na potiskovaný materiál protlačuje barva přes prostupná místa šablony (síta).

Jako forma totiž slouží jemná tkanina nebo textilie, která je pevně upnuta v sítotiskovém rámu. Místa, která nemají na formě tisknout, jsou vyplněna krycí vrstvou, otvory v tkanině v místě tisku jsou pak volné. Vytváření obrazu na tiskové formě je také poměrně jednoduché. Nejprve se na tiskovou formu – síto nanese řídká hmota, z níž se posléze stává krycí vrstva. Poté se na síto přiloží filmový výtažek podobný tomu, jaký známe například z konvenčního postupu při výrobě tiskových forem při ofsetovém tisku, a dojde k osvícení formy. Tam, kde dojde k jejímu osvícení, krycí vrstva ztuhne. V místech tisku, která jsou překryta obrazem na filmovém výtažku, pak ke ztuhnutí nedojde. Takto osvícené síto se vymyje, čím se hmota z tisknoucích míst vyplaví, a my máme připravené síto k tisku.

Lze tak tisknout na běžné materiály, ale nemusíte se bát s ním tisknout i na méně tradiční povrchy, jako jsou kov, keramika, kůže a sklo. Tisknout s tak na textil a umělé hmoty je pro nás úplná hračka.
Výhoda sítotisku je v tom, že za příznivou cenu získáte naprostou barevnou stálost a trvanlivost potisku.

Doufáme, že se nám podařilo zaujmout Vás touto magickou technikou, která má místo ve vědě i v tvorbě. 🙂 Vyzkoušet si jí (a mnoho dalších úžasných grafických technik) můžete u nás v Draw Planet na Kurzu tradiční grafiky. 🙂

Skoro každé dítě ze začátku kreslí a maluje. Některé děti od toho ale postupně upouští. Proč toho některé nechají a postupně začnou jakoukoli tvorbu nesnášet? Prostě se jim nedaří malování podle jejich představ.

Ze začátku se mají prostě radost z toho, že mohou čmárat a líbí se jim barvičky. Pak ale postupně přichází frustrace z toho, že už si dokážou představit lepší výsledky a ne a ne je aplikovat na papír. A tak se začnou porovnávat s ostatními. Komplexy jsou na světě!

Přitom stačí málo. Děti k sobě začnou být kritické přibližně až ve školním věku. To by měla být zároveň doba, kdy se už začnou soustředit na výuku. A tak už můžeme nenásilně vysvětlovat, jak dojít k tomu, co chtěly namalovat. Děti se budou těšit z úspěchu a mohou se postupně rozvíjet :).

Zbytečné stresy můžete podchytit nebo dokonce odstranit. Dětem se sebevědomí vrátí, když zjistí, že se malování a kreslení dá naučit. Je ale nutné vše vysvětlovat s citem, rozumně a bez zbytečného poukazování na minulé chyby. Vždy je dobré navrhnout lepší řešení a neodsuzovat to předchozí.

Pokud byste chtěli mít vaše děti pod vedením těch nejlepších lektorů, díky kterým je tvoření bude bavit, určitě přijďte na lekce pro děti v Draw Planet. U nás se kreslení a malování opravdu naučí a budou se k nám těšit :)!

Celá historie civilizace minulého století je založena na vzorcích, algoritmech, principech, rovnicích a pravidlech. Člověk se však snaží o rovnováhu a harmonii! V souvislosti s tím se na počátku století vědecké a technologické revoluce objevuje umělecké hnutí, které nenaslouchá klasickým kánonům malovaní. Naopak spíš slouží k tomu, že poskytuje svobodu podvědomému, chaotickému a zdánlivě bezvýznamnému. Dává člověku příležitost osvobodit se norem a dogmat a zachovat vnitřní harmonii.

Abstrakcionismus (z latiny abstractus – vzdálený, nekonkrétní) je docela širokým směrem v umění 20. století. Vznikl na počátku 20. let minulého století a to hned v několika evropských zemích. Abstrakcionismus je charakterizován použitím čistě formálních prvků prezentujících realitu. Imitace nebo přesné zobrazování skutečnosti není samo o sobě cílem.

Zakladateli abstraktního umění jsou ruští umělci Vasily Kandinský a Kazimír Malevich, Holanďan Pete Mondrian, Francouz Robert Delone a Čech František Kupka. Jádrem jejich metody kreslení bylo nalézt touhu po „harmonizaci“, vytvoření určitých barevných kombinací a geometrických forem tak, aby vyvolávaly u pozorovatele různé asociace.

V abstrakcionismu lze rozlišit dva směry: geometrickou abstrakci založenou hlavně na jasně definovaných seskupeních (Malevich, Mondrian, Theo van Doesburg, Ellsworth Kelly) a lyrickou abstrakci, ve které je kompozice organizována z volně tekoucích forem (Kandinsky, Helen Frankenthaler, Gerhard Richter). Existuje však i několik dalších významných nezávislých proudů.

Mnoho abstrakcionistů má klasické vzdělání a vynikající akademické dovednosti. To znamená, že jsou schopni namalovat hezkou vázu s květinami, západ slunce na moři nebo portrét. Z nějakého důvodu ale nechtějí. Vybírají si vizuální zážitek, který není zatížen objektivitou. Umělci diváku usnadňují jeho úkol. Neumožňují mu rozptýlit vnímání na objekty zobrazené na obrázku. Pomáhají mu okamžitě se ponořit do emocí.

Nejlepší způsob, jak procítit práci abstraktního umění, je stát před dílem a jen se dívat a dívat a dívat. Některé práce mohou ponořit diváka do hluboké existenciální zkušenosti nebo extatického vytržení. To se často stává před malbami Marka Rothka a objekty Anishe Kapoora, ale podobný účinek může mít i dílo neznámého umělce.

Bojíte se vzít do ruky barvy kvůli vaší „neschopnosti kreslit“ nebo „nedostatku talentu“? Vždyť právě abstraktní techniky jsou používané i v arteterapii častěji než jiné. Pomáhají vyjádřit složité pocity, pro které je těžké najít slova. Pro mnoho umělců, kteří trpí vnitřním rozporem a jejich vlastní neslučitelností s okolním světem, se abstrakce stala téměř jediným způsobem, jak se smířit s realitou.
Při vytváření vlastních abstraktních obrazů a při setkání s uznávanými mistry je hlavní věcí být přítomný v okamžiku a cítit radost z vlastního intelektuálního úsilí.

Pokud vám vrtají hlavou otázky, možná na některé z nich právě dostanete odpověď. Většina lidí prožívá před začátky s tvorbou podobné pocity, a tak vám předkládáme ty nejobvyklejší otázky a odpovědi ohledně našich výtvarných kurzů:

1) Jsem úplný začátečník, zvládnu to?

Stačí mít chuť a ochotu učit se nové věci. Třeba to bude chvilku trvat, jako vše, co je kvalitní, ale najdeme způsob, jak vás kreslení a malování naučíme. Prostě to chce trochu trpělivosti a chuti k malování

2) Opravdu jsem ale nikdy nemaloval/a. Mám se před kurzy nějak připravovat doma?

Vážně nemusíte, vše vysvětlíme od začátku. Uděláme si i cvičení, abychom rozhýbali ruku a vše ukážeme. Kreslit ani malovat předem nepotřebujete. Samozřejmě jestli si už tvořit chcete, směle do toho, na škodu to rozhodně není :)!

3) Chci  na kurzu namalovat konkrétní obraz, třeba portrét příbuzného, je to možné?

To záleží na tom, jakou předlohu si vyberete, jestli není příliš náročný pro začátečníka. Také záleží na technice, o kterou máte zájem. Takže je to hlavně o domluvě a konkrétním obraze.

4) Pro jakou věkovou kategorii je vhodné se učit kreslit?

Věřte nám, nikdy není pozdě! Máme kurzy pro děti, mládež i dospělé. Kurzy pro dospělé nejsou nijak věkově omezené a hlavní je, abyste měli chuť malovat!

5) Jak si mám vybrat techniku kreslení nebo malování, které se budu věnovat?

Tady je to hlavně o tom, co se vám nejvíc líbí. Pokud si nevíte rady ani po tom, co si prohlédnete práce studentů u každého kurzu, určitě bude nejlepší si techniky vyzkoušet na vlastní kůži. Kurz kreslení a malování pro úplné začátečníky je průřezem technik. Techniku, která vás na kurzu nejvíce zaujme, pak můžete dále rozvíjet :).

6) Co si mám koupit domů za pomůcky a materiály?

Přímo na kurzech vám všechny pomůcky i materiály poskytneme zdarma (s výjimkou notebooku na digitální malbě). Vše si tedy vyzkoušíte a podle toho, co vás bude bavit, vám poradíme, jaké konkrétní věci si můžete pořídit na pozdější domácí tvorbu.

7) Za jak dlouho se naučím kreslit?

Záleží, co myslíte tím „naučit se kreslit“. Moc hezké výsledky budete mít už v polovině kurzu. Někomu to trvá trošku kratší dobu, někomu delší, ale tak jako tak si z kurzu odnesete obrázky, které si rádi vystavíte.

8) Nebudu zdržovat ostatní?

Skupiny na kurzech máme tak akorát velké, abychom se každému mohli dostatečně individuálně věnovat. Ničeho se nebojte, ptát se můžete, kolikrát chcete, každý bude mít dost svého prostoru!

Máte ještě nějakou otázku, na kterou jsme vám článkem neodpověděli? Určitě nám napište nebo zavolejte, vždy rádi odpovíme! Těšíme se na další nadšené začátečníky :).

Kreslení je skvělá dovednost. Dává příležitost vyjádřit vaše myšlenky, ukázat je světu ve formě a světle. A to vše několika jednoduchými nástroji! Není divu, že mnoho lidí sní o tom, že se naučí kreslit. Bohužel si často myslí, že to nikdy nedokážou. Proč si stále myslíme, že je to těžší než například hrát šachy nebo vařit?
Výraz „neumím kreslit“ je formulován nesprávně. Obvykle to lidé říkají, když mají na mysli: „Neumím kreslit realistické věci.“ Ale místo toho, aby se snažili pochopit, jak vytvořit realistické kresby, nechávají toho úplně. Myslí si, že když neumí kreslit, nedá se s tím už prostě nic dělat.
Odkud pochází tyto předsudky? Jako děti jste kreslili opravdu hodně a nepřemýšleli jste o neúspěchu. Alespoň dokud jste si nevšimli, že jsou některé děti chválené víc než vy. Jejich obrázky vypadali opravdověji. Abyste byli chváleni i vy, museli by být vaše obrázky realističtější. Neuspěli jste, i když jste se snažili, a nakonec jste dospěli k závěru, že nemůžete kreslit.

Když řeknete „Neumím vařit,“ myslíte tím „Nevím, jak dobře vařit,“ což není totéž jako „Neumím plavat,“ nebo „Neumím hrát šachy.“

Každá dovednost má řadu úrovní. Existuje hranice mezi 0 („neumím“) a 1 („trochu umím“). Pak existují další úrovně, které jsou složitější. Vezměme 10 pro dokonalost, nedosažitelnou, jako rychlost světla. Můžete ji pronásledovat, ale čím dál zajdete, tím jste pomalejší.
Překvapivě většina lidí vnímá kreslení jako dovednost pouze s dvěma úrovněmi: 0 („neumím“) a 10 („dokážu to dokonale“). Pokud se vám líbí, jak někdo kreslí, tak kreslit umí, pokud se vám to nelíbí, tak to neumí. Přesně tak jednoduše to vnímáme! A právě toto jednoduché přesvědčení může zničit vaše sny o kreslení. Jak je možné přeskočit gigantickou mezeru mezi úrovněmi 0 a 10?
Ve skutečnosti je v kreslení mnoho úrovní dovedností.
Úroveň 0 – jedná se o osobu, která nedokáže v ruce držet tužku a řídit její tahy na papíře. Zvládáte to? Takže jste již nejméně na úrovni 1!

1. Dokážete držet tužku a posouvat ji po papíře.

2. Dokážete kreslit jednoduché geometrické tvary. Mohou se povést, ale nemusí. Dovedete také překreslovat čáry z jiných obrázků.

3. Dokážete nakreslit geometrické tvary účelně.

4. Dokážete přesně překreslit to, co vidíte. Obrysy i stíny.

5. V hlavě jste nahromadili dostatek materiálu, abyste mohli kreslit bez předlohy.

6. Máte představu o principech reálného světa, takže si můžete vytvořit něco nového z fragmentů reality. Například člověka v poloze, ve které jste ho ještě nikdy neviděli.

7. Nepoužíváte obrysy, a zkoušíte všechny techniky. Můžete realisticky aplikovat stíny a vytvořit iluzi hloubky a struktury bez předlohy

8. Dovedete kreslit věci, které možná nevypadají realisticky, ale jsou považovány za „skutečné“.

9. Obrázky z vaší fantazie jsou nerozlišitelné od fotografií nebo je jejich zobrazení dokonce lepší než realita. Vytváříte nové světy vaší myslí a tužkou a děláte to neuvěřitelně rychle.

10. Můžete nakreslit absolutně všechno a vytváříte neexistující věci více reálné než stávající. Už se nemáte čemu učit. 🙂
Proč se snažíme vmáčknout všechny tyto úrovně pouze do dvou? Protože je snadné říct, že se vám obraz líbí nebo se nelíbí. Když jste začátečník, je to vše, co vidíte. O něco více zkušený umělec, si všímá rozdílů mezi styly a dokáže vidět chyby i v extrémně krásných obrázcích.