Přejít na obsah

#perspektiva

corinne-kutz-4U9PD_lYrao-unsplash

Toužíte dodat Vaším výtvorům hloubku a dimenzi, aby byly více realistické? Potom potřebujete cvičit perspektivu. S následujícím návodem se společně podíváme, jak začít v jednoduché a přitom velice efektivní jednobodové perspektivě. Potřebovat budete papír střední textury, tužky 2B a 4B, pravítko, gumu. 

Krok 1. Načrtněte čtverce

 Na papír za pomoci tužky 2B nakreslete velký čtverec 20 cm x 20 cm. Uvnitř velkého čtverce za pomoci pravítka nakreslete menší čtverce, které budou stejně velké a stejně daleko od sebe. 

Krok 2. Přidejte mizející bod a kolmé linky

Uprostřed papíru umístěte tečku, toto bude Váš středový mizející bod. Začněte kreslit kolmé linky z rohu každého čtverce. Dejte si ovšem pozor, abyste nekreslili přes plochy, které zůstanou bílé. 

Krok 3. Přidejte více kolmých linek

Pokračujte v přidávání linek. 

Krok č. 4 Přeneste nebo překreslete 

Na separátní papír přeneste nebo překreslete lehkou rukou za pomoci tužky 2B výsledný počin čtverců a kolmých linek, aby Vás při vyplňování nic nerušilo. 

Krok č. 5 Přidejte lehké stíny

Za pomoci tužky 2B vyplňte čtverce lehkými stíny. 

Krok č. 6 Přidejte střední stíny

Pokračujte stínování, pomalu přejděte ve střední stíny okolo tunelových čar směrem k mizejícímu bodu. 

Krok č. 7 Přidejte tmavé stíny

Nakonec přidejte nejtmavší stíny pomocí tužek 2B a 4B.

Gratulujeme, právě jste zvládli první cvičení! Neusněte na vavřínech, podobnou metodou můžete rovnou začít procvičovat třeba jednoduché kresby kolejí, ulice nebo i pokoje. Hodně štěstí!

Pro dvou a více bodovou perspektivu a další důležité dovednosti se přihlaste na nás kurz Kresby pro začátečníky. Budeme se těšit! https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresby/

Historie perspektivy

18. června 2021

mounzer-awad-vYrcgxKUyw4-unsplash

Při hledání správného zobrazování prostoru se díky výtvarnému umění rozvinuly techniky, které se později vyvinuly v klasické geometrické zobrazovací metody, jak je známe dnes.

Už Egyptští výtvarníci pozorovali, že postavy v jejich blízkosti jsou velké a naopak s rostoucí vzdáleností od pozorovatele se zmenšují až se nakonec zcela „ztratí“. Na kresbách, které znázorňovali jakýsi děj byl vždy ústřední postavou faraon, jeho kněží a úředníci. Faraón však vynikal svou velikostí v popředí, kněží byli menší, vojáci ještě menší a úplně nejmenší byli řadový lidé. Někdo si tak může myslet, že počátkem perspektivy jsou právě tyto kresby. Postavy jsou kresleny mimořádně realisticky, avšak jen z profilu a bez použití perspektivy. Jedná se tedy o významovou perspektivu, což znamená, že Egypťané zdůrazňovali velikostí hodnost nebo moc každé postavy, proto je faraón největším.


Další pokus o perspektivu najdeme ve Vatikánu, kde starořímská freska, zvaná “Aldobrandivská svatba” již má nějaký ten prvek dnešních metod perspektivy. Rovnoběžky jednoho vodorovného směru se sice sbíhají do jednoho bodu, ale úběžník druhého směru se nachází pod horizontem oka. První zmínku o perspektivě najdeme však také v Římě a to u římského architekta a stavitele Vitruvia Pollia, ten tvrdí: „Poté co určíme středový bod, musí se čáry jako v přírodě sbíhat v projekčním bodě zorných paprsků tak, že mnohé části se zdají ustupovat dozadu, zatímco jiné vystupují dopředu.“

Slovo perspektiva však nemá stejný význam po celou dobu lidstva. V minulosti se slovo perspektiva používalo k označení souboru pouček z geometrické optiky. Tyto poučky dnes můžeme najít v Euklidových spisech, ve kterých jde o zdůraznění přímočarého šíření světla. Euklides ale objevil mnohem více pro deskriptivu (např. objevitel axiomu rovnoběžnosti, euklidovská geometrie). Zkoumáním optiky zjistil, že náš vizuální obraz se skládá z přímek, které vycházejí z oka a tvoří kužel. A tak se objevují první pokusy o perspektivní zobrazení předmětu. Jelikož však římská říše záhy zaniká, vývoj se zpomaluje.

Ve 14. století se objeví muž jménem Giotto, který vysloví nesouhlas se světskou byzantskou abstrakcí. Tento malíř jako první do své tvorby vědomě zahrnuje perspektivu. Dalším intuitivním perspektivcem byl Ambrogio Lorenzetti a jeho dílo “Následky dobré vlády”. V renesanci perspektiva opět ožívá, hlavně díky architektu Filippo Brunelleschi. Při stavbě florentského dómu vytvořil systém využívající půdorysu i nárysu, což umožňovalo pomoci průsečíků rovnoběžek nakreslit perspektivní zobrazení. Jeden jeho přítel Vassari o něm řekl: „Vynález perspektivy uspokojil Filippa natolik, že rychle namaloval Plaza de San Giovanni a reprodukoval krásu černobílých mramorových dlaždic, které ubíhaly do vnitřku chrámu.“ Díky jeho technice namaloval Masaccio svou “Svatou trojici”. Vassari se k tomuto obrazu opět vyjadřuje: „Ale to nejkrásnější, když pomineme postavy, je perspektivní obraz tabulové valené klenby při pohledu zdola. Optické zkrácení je tak umně namalované, že strop působí jako reliéf“.

Dalším významným architektem, který se zabýval hloubkovou perspektivou byl Leon Battista Alberti. Ve své knize “O malířství” uvádí vzorec na zjištění vzdálenosti mezi opakujícími se tvary v hloubce. Výtvarníci tuto vzdálenost jen odhadovali a většinou dost nepřesně. V 15. století byla Albertiho metoda ještě zdokonalena malířem Pierem della Francescem. V této době byla perspektiva poprvé v dějinách umění považována za umění řádné výstavby obrazu. Velmi významným perspektivcem byl Leonardo da Vinci, který ve své knize uvádí: „Perspektiva je jako pohled na těleso, které leží za skleněnou tabulí a v ní se odráží“. Objevil dvoustředovou atmosférickou perspektivu. Jeho vyspělá perspektiva je vidět na obrazech jako například “Klanění tří králů” (rys kalichovité nádoby).

Teprve však Quido Ubaldo del Monte provádí důkaz o tom, že se rovnoběžky v perspektivě sbíhají do jednoho bodu. Tento důkaz se nazývá punctum concursus. Po Quidovi přichází Girard Desargues, který určuje body v prostoru souřadnicemi a jejich perspektivními obrazy za pomoci měřítek v souřadnicových osách. Když pak na konci 18. století spatřila světlo světa deskriptivní geometrie, jejíž tvůrcem byl Gaspard Monge, dostalo se i na perspektivu a její vědecký podklad. Dnes se již s perspektivním zobrazením setkáváme téměř na každém kroku.

Naučte se s námi kreslit v perspetktivě. 🙂 Přihlaste se na kurz kresby do Draw Planet! https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresby/

0-748×433

Existuje několik jednoduchých tipů, které vám pomohou pochopit základní principy kreslení v perspektivě. Ukážeme vám také některé techniky kreslení, které vám pomohou „vyřezat“ rozměry jakéhokoliv objektu tužkou nebo štětcem.

Co je perspektiva v umění?

V případě, že máte problémy se zobrazením hloubky ve své práci, máte s největší pravděpodobností potíže s vnímáním a zobrazováním perspektivy. Perspektiva je princip realistického přenosu tří rozměrů v dvourozměrném prostoru s určitým zkreslením prvků, které zprostředkují jejich polohu v prostoru. 

Budeme se soustředit na obraz těla ženy ležící ve ukázkové perspektivě. Tipy popsané v tomto článku se však netýkají pouze kresby postav. Pomocí perspektivy můžete zobrazit jakékoli další objekty!

  1. Rozdělte si prostor na papíru

První věc, kterou musíte udělat, je nastavit hranice vašeho objektu.  Někdy, když umělec čelí nesouladu proporcí, může se uchýlit ke zmenšení objektu. To však dosti zničí realismus vaší práce. Pokud si všimnete, že proporce jsou nesprávné – je lepší začít znovu.

  1. Nakreslete si pomocné čáry

Zkuste si lehce nastínit svou postavu uvnitř obdélníku nebo čtverce. Slabé načrtnutí vám umožní vymazat případné nepřesnosti. Pomocí vizuálních metod měření se ujistěte, že jste velikost přenesli co nejpřesněji.

Dále je třeba nakreslit svislou čáru, která zjednoduší měření a upřesní zbývající části kompozice. Nemusí to být ve středu obrázku, v našem případě je to modrá čára na levé straně obdélníku. K měření a správnému přenosu rozměrů budete potřebovat olovnici. Olovnice může být i nit, na jejímž konci je nějaké závaží.

  1. Pokuste se zapomenout, jak zobrazovaný objekt vypadá

Zahoďte všechny zaujaté myšlenky, jak by měla lidská postava vypadat. Představte si, že jste ji viděli poprvé. Sledujte a nakreslete to, co vidíte, ne jak si myslíte, že by to mělo vypadat. Zní to jednoduše, ale je to překážka číslo jedna pro každého umělce, který se snaží perspektivu ovládnout. Měřte, měřte a znovu měřte. Důvěřujte pouze svým měřením a tomu, co je před vašima očima. Ve správné perspektivě lidská podoba nezapadá do našich předpojatých ideálů.

  1. Načrtněte si velké tvary

Začněte kreslením velkých tvarů a ignorujte všechny detaily. Pomocí vaší olovnice můžete vidět, jak základní anatomické struktury vzájemně fungují.

Přesné měření je velmi důležité. Nakreslete si vodorovné podpůrné čáry. Dále nakreslete vodorovnou čáru uprostřed těla. Na základě toho načrtněte samotnou figuru a co nejpřesněji zohledněte proporce. Ignorujte podrobnosti a vytvořte jednoduché tvary, aby se daly snadno změnit.

  1. Proveďte samotnou kresbu těla

Jakmile nastíníte všechny anatomické tvary, je čas začít kreslit tělo. V této fázi je nezbytné pochopit, jak zprostředkovat trojrozměrné vlastnosti zobrazovaného objektu na papíře.

Měli byste vidět a, co je důležité, kreslit, jak je vše anatomicky spojeno. Nohy před lýtky, lýtka před boky, boky před hýžděmi atd. Nechte svou tužku nebo štětec tzv. “projít krajinou masa”, sledujte jeho vlnité pláně a přenášejte požadovaný úhel.

Přenosové objemové techniky také stojí za vyzkoušení

V následujících odstavcích popisujeme několik metod, které vám pomohou vytvořit objem z podpůrných linií. Experimentujte a osvojte si metodu, která vám nejlépe vyhovuje. Dostatek znalostí a zvládnutí technik vám zaručí úspěch. Pokud zjistíte, že některé body nevypadají správně, vraťte se k hlavním velkým tvarům a ujistěte se, že jsou opravdu správné.

Bez ohledu na techniku, kterou si vyberete, je rozhodně dobrá znalost lidské anatomie. Čím hlouběji pochopíte, jak je lidská anatomie budována, tím snáze zvládnete perspektivu.

  1. Geometrická technika

Způsob, kterým se tělo rozkládá na jednoduché geometrické tvary, může být opravdu užitečný. Obzvláště když se snažíte vytvořit anatomický výkres v perspektivě. Válce jsou ideální pro prezentaci zužujících se končetin a kubické tvary jsou ideální pro tělo. Zkuste si také představit, jak tyto geometrické tvary do sebe zapadají. Když už máte všechny tyto jednoduché tvary a jsou úměrně přesné, zbývá jen zkombinovat je a dokončit detaily.

  1. Cívková (nebo spirálová) technika

Technika cívky (nebo spirály) je technika kresby konstrukce trojrozměrného objektu pomocí spirál, které kopírují kontury objektu. Pro tuto techniku je nejlepší použít mikrotužku.

Při kopírování svislého nebo vodorovného tvaru budou cívky vypadat téměř rovné nebo jako přímé čáry. Jejich forma závisí zcela na perspektivě. Je to skvělá technika, která vás naučí, jak objekty snímat a realisticky je převádět na papír.

Věříme, že jsme vás tímto článkem přesvědčili o tom, že perspektiva je krásná a zajímavá věc a že si ji budete chtít vyzkoušet nakreslit také!

Pojďte do toho s námi a přihlaste se na kurz figurální kresby nebo kresby pro začátečníky v Draw Planet! Perspektiva pro Vás bude hračka! 🙂

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-figuralni-kresby-portretu/

 

1-2017-Ilustrace-1-45

UŽ VÁM NIC NEUTEČE!