Přejít na obsah
Menu

#Impressionismus

6zQQ_bhQJSs

V roce 1916, kdy Claudeu Monetovi bylo již 76 let, vpravo od hlavního domu v Giverny si postavil prostorný ateliér „Water Lily Studio/Leknínový ateliér“. Zde umělec uskutečnil svůj poslední velkolepý záměr, vytvořil panely se zobrazením leknínů a vytvořil kruhové panorama o obvodu 70 m.

Tyto obrazy daroval Francii. Byly umístěny ve speciálně postaveném pavilonu ve skleníku, který najdete na okraji parku Jardin des Tuileries, kudy se chodí na náměstí Concorde. Když se podíváte shora, vypadá to jako osmička.

Ve dvou oválných halách spojených mostem visí obrazy rybníčku v Giverny: šest nebo osm pláten. Ve skutečnosti je to jeden obraz, který vyjadřuje změny přírody, které jsou v průběhu dne normálnímu pohledu nepřístupné. Umělecká kritika tvrdí, že malba zde dosáhla takové dokonalosti, že vymazala hranici mezi realismem a abstraktním uměním.
Claude Monet prostě zastavil okamžik. Všechno jde pryč, ale nic nemizí. Život je přeci vždy čekání na další den. A to je životní triumf práce Clauda Moneta.

Počátky impresionismu

12. září 2017

21557493_1521326681247516_7193733397817032146_n

Vzhled impresionismu můžeme z velké části přisoudit technickému pokroku společnosti.

Aby umělci mohli zprostředkovat nepatrné dojmy, nuance světla a barvy, museli se z atelierů dostat ven. Ale až do poloviny XIX. století bylo velmi obtížné vyjít s olejovými barvami na ulici.

Barvy se ukládaly do pytlíčků vyrobených z prasečího močového měchýře. Pro vytlačování barvy na paletu bylo nutné propíchnout tenkou stěnu sáčku, a pak znovu utěsnit místo punkce. Po mnoha opakováních této operace barvy často uschly.

V roce 1840 William Winsor, zakladatel jedné z největších továren na pomůcky pro umělce „Winsor & Newton“, navrhl variantu ukládání barev ve skleněné nebo kovové stříkačce, ale problém sušení a snadné přepravy barev se tím příliš nevyřešil.

Americký portrétní malíř John Goffe Rand roku 1841 registroval patent, který nazval „Zlepšená konstrukce prostředku k ukládání barev. Kovové tuby na barvy.“ Jinými slovy John vynalezl všem dobře známé pevné kovové tuby na olejové barvy.

V průběhu roku Rand zaregistroval ještě několik patentů, aby zlepšil design, ale verze tuby s pohodlným víčkem ještě nenavrhl.

Zatímco Rand dokončoval svůj vynález, William Winsor patentoval tubu s hubicí k vytlačování barvy, která měla závity a víčko.

Od roku 1842 se olejové barvy v takových tubičkách začaly hromadně vyrábět v továrně „Winsor & Newton“. Brzy se rozšířily po celém světě!

I přes další početné pokusy vynálezců o zlepšení konstrukce zůstává tuba se šroubovacím uzávěrem dodnes nejjednodušším a nejpraktičtějším zařízením k uchovávání barev.

IMG_7051