Blog Draw Planet

Barvy jsou všude kolem nás a hrají v životě nejen umělců a designérů zásadní roli. Barvy dokáží bez jediného slova na něco přilákat, evokovat určitou náladu nebo emoci a dokonce i něco důležitého sdělit. Jak se ale naučit, jaké barvy dohromady ladí a jaké ne? Odpověď je vcelku jednoduchá: Teorie barev! 

Umělci i designéři následují teorii barev po staletí, naučit se o ní víc pomůže každému. Díky ní se můžete cítit sebejistěji v mnoha rozdílných situacích, ať už vybíráte barvy pro nový design projektu, dekorujete interiér nebo dáváte dohromady perfektní outfit. Stačí pochopit trochu teorie a na barvy se budete dívat úplně jinýma očima!

Začněme tedy od úplného začátku. Určitě jste někdy slyšeli o primárních a sekundárních barvách. Primárními barvami jsou červená, žlutá a modrá. Sekundární barvy vznikají smícháním těchto barev. Žlutá a červená tvoří oranžovou, červená a modrá tvoří fialovou a modrá a žlutá tvoří zelenou. A nakonec tu jsou terciální barvy vytvořené kombinací sekundárních a primárních barev a patří mezi ně žlutozelená,modrozelená, modrofialová, červenofialová, červenooranžová a žlutooranžová. Tímto se utvoří něco, čemu říkáme barevný kruh.

Nyní trochu pokročíme s odstínem, jasem a sytostí. S těmito termíny se asi často nesetkáte, ale stačí zajít v Hornbachu do oddělení barev a pochopíte o čem je řeč. Ano, vzorníky barev. Odstín, jas a sytost pomáhají vytvářet v barvách další nuance. Asi nejjednodušší je vysvětlit, co je to odstín. Prakticky je odstín jiné slovo pro barvu. Sytost je intenzita barvy, neboli barevná intenzita odstínu (jemné nebo syté barvy). Jas je postavení barvy vzhledem ke stupnici šedé.

Jak ale tyto naše nové poznatky využít, abychom dokázali vytvořit profesionální barevné kombinace? V tom nám pomůže barevná harmonie. Jediné, co potřebujeme, je barevný kruh.

První možností je jednobarevné schéma (monochromatické). Při něm stačí vybrat jednu barvu (odstín) a použít naše znalosti o jasu a sytosti, abychom vytvořili barevnou paletu. U monochromatických barev je nejlepší, že máte zaručený jejich soulad.

Dále máme analogické schéma (harmonické). Analogické barvy se nacházejí na barevném kruhu vedle sebe, jako červené a oranžové nebo modré a zelené odstíny. Nebojte se ale i u těchto barev hrát se sytostí a jasem a vytvářet tak neotřelé barevné kombinace. 

Oproti tomu komplementární barevné schéma (kontrastní) kombinuje barvy ležíčí na barevném kruhu proti sobě. Například oranžová a modrá, nebo klasická kombinace zelené a červené. Abyste se vyhnuli až moc předpovídatelným komplementárním barevným kombinacím, přidejte jim rozmanitost zapojením světlejších, tmavších nebo jemnějších tónů. 

Jako další je schéma měkkého kontrastu (split complementary). V tomto případě nevybíráte přímo kontrastní barvu ležící naproti, ale dvě barvy nacházející se vedle kontrastní barvy. Nepřijdete o kontrast ale na pohled je kombinace mnohem jemnější a ve většině případů bude i mnohem zajímavější.

Triáda je barevné schéma u kterého vybíráme tři barvy, které mají mezi sebou stejnou vzdálenost. Kdybychom je na kruhu spojili čarami, vznikne mám rovnostranný trojúhelník. Tyto kombinace mají tendenci být dost úderné – hlavně pokud jde o primární a sekundární barvy. Při jejich používání buďte opatrní.

U tetrády kombinujeme čtyři barvy, uprostřed kruhu se nám při jejich spojení vytvoří obdélník. Toto schéma funguje nejlépe, když necháte jednu z barev jako dominantní a ostatní budou sloužit jako akcent.

A nezapomeňte, každá barva něco vypovídá. Pokud používáte barvy v designu, je dobré o nich předtím přemýšlet a vybrat barevnou paletu, která odpovídá projektu. Například světlé barvy jsou více hravé a modernější. 

Desaturované barvy se hodí k serioznějším projektům. 

Někdy však záleží čistě na kontextu. Barvy dokážou být velmi přizpůsobivé.

Zajímavé barevné kombinace můžete najít na různých místech. V reklamách i na světoznámých obrazech. 

Můžete se vydat i na internet, kde naleznete velké množství již hotových barevných palet, nebo se můžete pustit do vytváření svých vlastních. I zkušení designéři se jimi často inspirují. 

Prostě experimentujte a objevujte. Časem vám půjde kombinování barev levou zadní. 🙂

Lze říci, že jen velmi málo našich umělců dosáhlo skutečného globálního uznání. Avšak Alfons Mucha zůstává jedním z nejvýznamnějších do dnešních dnů.
Alfons Mucha se narodil 24. července 1860 v Ivančicích. Vystudoval slovanské gymnázium v ​​Brně. Po neúspěšných přijímacích zkouškách na pražské Akademii výtvarných umění odešel do Vídně jako malíř scénografů. V roce 1885 byl přijat na akademii v Mnichově a o dva roky později přešel na akademii Julian v Paříži.
Proslavil se doslova přes noc díky divadelnímu plakátu Gismonda, který od něj objednala pařížská herečka Sarah Bernhardt. To byl začátek nejslavnějšího období jeho kariéry, kdy Mucha zůstal a pracoval několik let v Paříži.

V roce 1906 se oženil s Marií Chytilovou a odešel do USA, kde byl přivítán jako největší umělec na světě, ale přesto se Mucha toužil vrátit domů. Navrhl první známky
a bankovky nezávislé Československé republiky. Kromě malby a grafického designu se jeho tvorba věnovala také designu interiérů, nádobí a šperků a také designu okna v katedrále svatého Víta v Praze (1931). Alfons Mucha byl velký patriot a po celý svůj život snil o malbě řady velkých pláten, slavného eposu, ve kterém chtěl shrnout historii Slovanů. V letech 1910–1928 Mucha maloval řadu
velkých pláten a svou práci věnoval Praze. Nejslavnější český malíř a mistr secese zemřel na zápal plic 14. července 1939 po výslechu gestapem. Je pohřben na Vyšehradě.

Mezi další významné malíře, kteří uspěli ve světovém měřítku můžeme počítat např. Josefa Mánese a Mikoláše Alše.
Mikoláš Aleš měl více než 5 000 publikovaných obrázků; maloval na všechno od časopisů po hrací karty až po učebnice. Jeho obrazy nebyly příliš propagovány mimo Čechy, ale mnoho z nich je stále k dispozici a Mikoláš Aleš je považován za jednoho z největších umělců v České republice. Aleš je dnes asi nejznámější jako jeden z malířů (druhým je František Ženíšek), kteří vymaloval slavnou foyer Českého národního divadla. Aleš si během svého života získal slávu, zejména pro jeho architektonické dílo, ale jeho obrazy byly většinou chváleny až po jeho smrti. Nyní je mnoho ulic v České republice pojmenováno po Alešovi. Alešovo dílo, i když nebylo přijato německými nacisty, kteří ovládali české země od roku 1938 do 1945, bylo pozdějším komunistickým režimem
značně využíváno pro propagandistické účely, zejména v 50. letech.

Josef Mánes produkoval mnoho obrazů v každém žánru, od krajin a portrétů až po etnografické a botanické studie. Dokonce dělal obrazy dvanácti měsíců (kalendářní deska) tváří v tvář Pražskému orloji. Ačkoli jeho práce byla za jeho života málo chápána nebo oceňována, je nyní považován za jednoho z největších českých malířů.
V roce 1887 byl na jeho počest vytvořen Svaz výtvarných umění Mánes. Jedno z centrálních mostů nad řekou Vltavou nese jeho jméno a zahrnuje sochu malíře na konci Starého Města. Jeho obraz se objevil na několika československých a českých poštovních známkách.

   
Dalšími významnými umělci jsou například Josef Čapek, Fratišek Kupka, Antonín Slavíček, Toyen (Marie Čermínová) a Karel Škréta.

Který z těchto umělců je Váš nejoblíbenější?
Která díla těchto malířů máte nejraději?

Historie

Kaligrafie datuje svůj zrod již 6000 let zpět. Díky své dlouhověkosti si prošla ohromným vývojem, a to i vlivem uživatelů odlišných zemí a kultur. Své počátky nalezneme v daleké Asii a posloužila k záznamu událostí. Vyžadovala především ohromnou soustředěnost, správné dýchání i cit pro detail. Není divu, že se čínští kaligrafové dožívali vysokého věku, když měla tak pozitivní vliv na mysl i tělo. ☺

V dnešní době je kaligrafie považována za druh krasopísma a získává i na zájmu široké společnosti.

Přispívá ke zklidnění mysli, relaxaci a přínosná bude bezpochyby i pro naše děti. Díky kaligrafii se nejenže dozví něco z historie, ale posilují si tvorbou svou trpělivost, soustředěnost a motorické schopnosti. O kreativním rozvoji nemluvě. ☺

Pomůcky ke kaligrafii

Abyste mohli s kaligrafií vůbec začít, je zapotřebí správné vybavení. Na klasickou kaligrafii se používají speciální štětce a pera, tuše a inkousty nebo razítka. Na okrasné dekorování např. knih a spisů se užívala dokonce technika zlacení. V moderní současné kaligrafii získávají na popularitě tzv. BRUSHPENY, fixy s pružným štětcovým hrotem. Když hrotem přitlačíte na papír, povede se Vám silná linka, při jemném tlaku zase naopak slabá. Brushpeny však mají širší využití, než jen pro psaní. Třeba s fixy plněnými inkoustem na vodní bázi, vykouzlíte pestrobarevné rádoby akvarelové pozadí. Tudíž jednou technikou můžete vytvořit umělecké komplexní psané sdělení. ☺ 

Jak psát kvalitní kaligrafii

Předtím, než se vrhneme do samotného kaligrafické počinu v podobě pozvánek, přání, sbírce básní, menu pro Vaší kavárnu nebo originálního vzkazu na lednici, musíme znát základní pojmy a pravidla užívání správných materiálů, fontů i barev tak, aby se nám psalo pohodlně a s efektem, který ve výsledku očekáváme a chceme. Tak to vezměme pěkně krůček po krůčku. ☺

Volba nástroje

Každý nástroj nám působí odlišný efekt a strukturu, a to také v závislosti na tom, jak pohodlně se nám s ním pracuje. Je tedy dobré prozkoumat povahu všech možných potřeb, kterými lze psát -měkká/tvrdá tužka, pentilka, fixy, propiska, pero, tuš, pastelky, vlasové nebo kaligrafické štětce… Sami si vyzkoušejte pár čar s jednotlivými materiály a sledujte, jak se chová a jak na Vás působí.

Proporce písma

Pokud vytváříme vlastní a originální kaligrafii, nemůžeme opomenout ani velikost a tvar písma. Písmo zúžíme a vytáhneme, nebo naopak zmenšíme a rozšíříme… Jak takové písmo na nás působí? Hodí se do smyšleného konceptu? Praktické i na tento fakt při psaní myslet. 

Sklon písma

Pro začátečníky doporučujeme zachovat verzálku (velká písmena) a ponechat normální sklon, nikoliv kurzívu apod. Až v pokročilejších pracích si můžeme dovolit experimentovat se sklonem písma, kterou docilujeme ke skutečně osobnímu stylu. ☺

Umístění středních vodorovných linií

Na výběr máme ze 3 možností: v horní polovině – působící vzdušně, na střed – klasické nebo ve spodní polovině- čímž text usadíme.

Způsob řádkování

Texty lze zachovat ve vodorovné poloze, zvlnit, zprohýbat. A slova psát třeba s úzkými mezerami, čímž text získá kompaktnost.

Kompozice

Neopomíjejme důležitou součást efektivního psaní, kterým bude i samotný papír. Jaký má tvar? Kvalitu? Barvu? Jak zakomponujeme text, aby se na ploše neztratil, byl čitelný a tvořil kompaktnost s podkladem? Není zapotřebí zachovávat klasický formát. Pohrajte si se sklonem řádků, velikost písma přizpůsobte rozsahu textu, anebo z textu vymyslete samotný obrazec.                                           A jak ozvláštnit text? Co třeba modifikací znaku? Jedno písmo psát opačným tvarem…

Stylizace písma

Sytost přidáte zesílením některé z linií písma. Píšete vznešenější text? Nebojte se patek, dodají textu kultivovanost. Nebo zkuste obrysové písmo, lze jej ponechat prázdné či jej vyšrafovat, tvarovat, vybarvit.. Nebo vystínovat. ☺ Ty efekty jsou geniální! 

Výtvarníci jistě sáhnou po barvě, kterou prostřídají ve zvolených slovech, nebo jen písmenech. Pohrát si lze také s kontrastem, s prostorovým písmem, které připodobní materiálům nebo funkcím.

Chyby i triky, které je dobré mít na mysli…

• Vyhněte se zmatku, který můžete způsobit odlišnými písmovými znaky nebo tvary.
• Kombinace tmavého papíru i textu nemusí být vždy výhrou, ale někdy i přesto překvapí.
• Neopomínejte kontrast mezi obsahem sdělení a stylem psaní.
• Při volbě barevného či černého podkladu v kombinaci s bílým/stříbrným/zlatým písmem docílíme pokaždé jiného, až řekněme psychologického působení. Opět mysleme na záměr sdělení.
• I koláží barevného podkladu můžeme dojít k zajímavému efektu.
• Obraz lze vytvořit samotným textem, neopomeňme však důmyslnost kontrastu a výraznosti.
• Podkladem nemusí být pouze jednobarevný papír… Experimentujte s technikami (benzínový papír, povoskovaný papír politý tuší, koláže, kresba), ale také vybírejte i správnou strukturu: plechová tabule, kartonový papír, ručně vyráběný papír, linoryt, přírodniny, vlnitá lepenka, pauzový papír..
• Kaligrafie dovoluje i textem vytvářet obrazce, a to kolikrát velmi složité.

Pár slov závěrem

• Neopomíjejte fakt, že výběr písma pro sdělení obsahu hraje ohromnou roli. 
• Pracujte s kontrastem a myslete na přechody mezi textem a podkladem.
• Hrajte si s krasopsaním a buďte trpěliví. ☺

Navnadili jsme Vás kaligrafií na reálnou tvorbu? Chcete se stát skutečným kaligrafem? Připojte se do našeho kurzu moderní kaligrafie. ☺ Rádi Vás potkáme v našich ateliérech. 

https://www.drawplanet.cz/kurz/moderni-kaligrafie-lettering/

Rozhodli jste se začít kreslit nebo malovat, ale ve světě výtvarných pomůcek a potřeb se ztrácíte? Vybrali jsme pro Vás pár těch nejpopulárnějších, tak se nechte inspirovat! 🙂

AKRYLOVÉ BARVY

Malba akrylem je jednou nejpoužívanějších technik ve světě malířů. Zároveň jsou však akrylové barvy skvělým médiem pro začínající malíře, protože jsou rozpustné ve vodě, rychle schnou a jsou všestranné.

Akrylové barvy jsou vodou ředitelné a poměrně snadno použitelné. Já osobně jako paletu používám sklo nebo plastovou podložku, na kterou se akryl nelepí. Po jejím zaschnutí na paletě je možné barvy opět rozmíchat vodou.
Barvy, které používáme u nás v Draw Planet jsou značky AMSTERDAM. Mají skvělou pigmentaci a strukturu a k dispozici širokou škálu barev a odstínů. Nacházejí se v praktických tubách, jsou světlostálé, mají výbornou krycí schopnost a jsou snadno omyvatelné z lesklých povrchů a štětců.

Pokud nejste spokojeni s oblastí, kterou jste namalovali, můžete ji nechat vysušit a přemalovat ji během několika minut. Protože akrylát je plastový polymer, můžete natřít jakýkoliv povrch, pokud neobsahuje vosk nebo olej. Na rozdíl od olejů můžeš akryláty používat bez toxických rozpouštědel a mohou se snadno čistit jen s mýdlem a vodou.
Po zvládnutí techniky malby akrylem můžete vytvořit opravdu mistrovská díla. Trocha trpělivosti, usilovného zkoušení a správných materiálů jsou klíčem k působivým výsledkům.

Chcete si malbu technikou akrylu vyzkoušet? Přihlaste se na kurz akrylu do Draw Planet! S námi vám to půjde!

https://www.drawplanet.cz/kurz/akryl-zacatecniky/

AKVARELOVÉ BARVY

Akvarel je jednou z nejmladších výtvarných technik. Akvarelové barvy jsou vyrobené ze směsi barviva a pojidla arabské gumy rozpustné ve vodě. Snadno se jimi vytváří transparentní kouřový efekt, a to buď vzájemným rozpíjením a mísením barev nebo postupným přidáváním barevných vrstev na předchozí zaschlé vrstvy.
Akvarel je vcelku náročná malířská technika. Před samotnou malbou je třeba dopředu vše promyslet. Akvarelové barvy vcelku rychle schnou a nekryjí tak dobře jako např. akrylové barvy, opravy nejsou vždy jednoduché.
Nanáší se speciálními štětci na akvarel, které mají schopnost udržet vodu (např. veverka) na papír s vyšší gramáží, 250 g/m2 a výš.Slabší papíry se i po upevnění k podložce nasátím vody zkroutí.

Malba mokrým na suché
Při malbě mokrým na suché se barvy nanáší jedna přes druhou, přičemž se barevná vrstva nanáší na další vrstvu až po jejím zaschnutí.

Malba mokrým do mokrého
Při malbě mokrým do mokrého se barvy nanáší na navlhčený papír, na kterém se rozpíjí a navzájem mísí. Barvy se nanáší od nejsvětlejšího odstínu po nejtmavší. Tato technika je vhodná pro kreslení krajiny, oblohy a vody. Práce by měla být rychlá, neboť vlhký podklad rychle schne.

Malba suchým na suché
Při malbě suchým do suchého se barvy co nejméně ředí vodou. Tuto techniku lze využít pro malbu detailů, např. trávy, listí nebo efektů na vodě.

Přihlaste se do kurzu malování akvarelem v Draw Planet! Pod vedením zkušeného lektora Vás seznámíme s kouzlem akvarelu a všechno se podaří. 🙂
https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-akvarelu-zacatecniky/

DESIGNÉRSKÉ FIXY – UMĚLECKÉ MARKERY

Moderní fixy vás ohromí. Díky možnosti překrývání barevných vrstev dokážete vytvořit jedinečné textury. To co vás v dětství vždy rozčilovalo, s uměleckými markery nehrozí. Proto se také během 21.století staly jedním s nejpopulárnější výtvarnou potřebou. Podle složení barvicí kapaliny rozdělujeme fixy na dva typy. Ty, které jsou naplněny inkoustem obsahujícím alkohol a ty s inkoustem na bázi vody. Mnohé designerské fixy lze znovu doplňovat a mají vyměnitelné hroty.

Jsou vhodné pro návrhy a projekty, ilustrace, náčrty, kreslené animace, storyboardy a mnoho dalšího. V Draw Planet máme mimo jiné kurz, zaměřený vyloženě na práci s touto geniální výtvarnou pomůckou. Tak na co ještě čekáte? Přihlaste se a objevte kouzlo uměleckých markerů!
https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresleni-fixami-designerske-popisovace/

PARALLEL PEN-MODERNÍ KALIGRAFIE

Moderní kaligrafie je neustálý proces objevování nových významů, ale také stylů, technik, materiálů a kombinací – písmo totiž nikdy není samo: jeho výsledné kouzlo je i v harmonii materiálů a barev. V moderní kaligrafii najdeme nespočet pomůcek a materiálů, my jsme však na základě zkušeností díky našem kurzům zjistili, že mezi nejoblíbenější pomůcky v tomto umění patří Parallel pen. 🙂

Parallel pen je perfektním nástrojem pro vytvoření ohromující kaligrafie. Na rozdíl od jiných kaligrafických hrotů, které mají v sobě jednu nebo dvě štěrbiny, umožňuje jeho jedinečný design dvou desek rovnoměrné protékání inkoustu po celé šířce hrotu. Tímto způsobem můžete použít plochý okraj pro široké tahy a roh pro úzké linie. Je k dispozici ve čtyřech velikostech hrotů: 1,5mm, 2,4mm, 3,8mm a 6,0 mm. Čím větší velikost hrotu, tím dramatičtější je psaní. Parallel pen se plní inkoustem, který je mísitelný a lze s ním tvořit gradace.Na výběr máte ze 14 odstínů.

Přihlaste se do Kurzu moderní kaligrafie a uvidíte, že psát nejen Parallel penem je umění, které Vás chytne! 🙂
https://www.drawplanet.cz/kurz/moderni-kaligrafie-lettering/

Dlouhá expozice je v posledních letech velmi používaná a moderní cesta, kterou můžete vytvořit úžasné snímky. Noční záběry vám mohou přinést neočekávané detaily a vytvořit dechberoucí světelné efekty. Naopak během dne můžete na snímky přenést až éterickou atmosféru. Nic z toho není prakticky obtížné dosáhnout, nicméně vyžaduje to trochu přemýšlení a přípravy předem.
Zde vám přinášíme několik tipů, které Vám pomohou při fotografování s dlouhou expozicí.

Použijte ND filter

Použití neutrálního šedého filtru (ND filtr) je u dlouhých expozic za denního světla prakticky nezbytné. Na trhu najdete celou řadu filtrů, co se týká značek i účinku. Doporučujeme držet se osvědčených značek (Hoya, B+W, Marumi apod.) a vybírat filtry spíše s větší hustotou, které pohltí více světla nebo zvolit ND filtr s variabilním nastavením hustoty – ta se vždy udává v expozičních stupních EV.

Vhodná síla filtru závisí na mnoha faktorech, nejvíce však na rychlosti pohybujících se objektů (vítr, voda). Při silnějším větru vám bude stačit prodloužení expozice v řádu vteřin. Za slunečného dne, kdy je pohyb minimální již budete potřebovat filtr silnější.
Další nezbytnou součástí výbavy je bytelný stativ, který umožní použití dlouhých časů bez rizika vzniku pohybové neostrosti u statických objektů. Při nasazení aparátu na stativ nezapomeňte vypnout stabilizaci obrazu.
Nemačkejte spoušť prstem, protože může dojít k rozechvění přístroje a nežádoucímu rozmazání celého záběru. Ideální je bezdrátová, nebo kabelová spoušť. V případě že není součástí vaší výbavy, poslouží dobře i funkce samospouště na fotoaparátu.

Použijte manuální nastavení
Neutrální šedý filtr pro dlouhé expozice je ve své podstatě téměř neprůhledné černé sklo. Fotoaparát potřebuje pro správné zaostření dobře rozpoznat objekt, na který ostří. Pokud se mu to v krátkém časovém úseku nepodaří, začne hledat v celém svém rozsahu a většinou se mu nepodaří zachytit vůbec nic. Přepněte tedy na manuální ostření, zaostřete na objekt, který byste rádi měli ostrý a teprve poté našroubujte neutrální šedý filtr. Dávejte pozor, abyste si zaostřením již nepohnuli. Pokud obsahují váš fotoaparát obsahuje funkci Liveview, otestujte ji i s našroubovaným filtrem. Většinou je na displeji vidět daleko více detailů než v hledáčku.

Vyhrajte si s mraky a jejich pohybem
Jedním z hlavních lákadel dlouhé expozice je vystihnout kreativně pohyb. Chcete-li využít pomalou rychlost závěrky, tak použijte do scény například pohyblivé mraky. Až se vám budou oblaka zdát éterická a zajímavá, tak si vyčkejte až bude slunce na obzoru dostatečné nízko, abyste mohli přidat nebi kontrast nebo barvu.

Salto Grande Waterfall, Torres del Paine National Park, Chile

Zachyťte pohádkově hvězdnou oblohu

Pro zachycení efektu “Mléčné dráhy“ je potřeba podchytit dvě největší překážky. Počkejte si na jasné nebe bez mraků a dostaňte se mimo město, nejlépe do přírody. Umělá světla by totiž mohla ovlivnit expozici a hvězdy by nebyly tak jasné.
Je také třeba snížit clonu na minimum. Jak napovídá název, clona cloní světlo a hvězdy jsou tak slabé, že je opravdu netřeba clonit. V tomto případě bude záležet na objektivu, který vlastníte. U těch nejběžnějších se nejnižší hodnota clony pohybuje okolo f/4.0. Lepší objektivy mají f/2.8. Čím nižší číslo, tím snáze se obloha bude fotit. Kouzlo širokých záběrů je především v tom, že vám dovolí delší expozice. Země se poměrně rychle otáčí a hvězdy se na dlouhých expozicích rozmažou.
Poslední, co musíme na fotoaparátu nastavit, je zaostření do nekonečna. Hvězdy jsou pro fotoaparát v nekonečnu, takže pokud je nechceme podivně rozostřené, je tohle dobrá volba. V noci se ostří docela špatně, takže nejlepší je ostření manuální.
Příliš dlouhou expozicí se nejen rozmazávají hvězdy, jak už bylo řečeno výše, ale zvyšuje se i šum. Takže i když toužíte po efektu rozmazaných hvězd, dlouhé expozice se prostě nevyplácejí. Základem je pořizování mnoha expozic a jejich skládání, které se následně provádí v počítači.
Snímky Mléčné dráhy nebo nějakého souhvězdí je jednoduché pořídit. Stačí namířit na místo, které chcete fotit, a pořídit třeba dvacet snímků po dvaceti vteřinách. Pokud chcete být důslední, pořídíte si ještě třeba pět tzv. temných snímků, kde zakryjete objektiv a vyfotíte doslova jen tmu. Ty poslouží pro eliminaci šumu. To hlavní se odehraje až při zpracování v počítači. Naštěstí je k dispozici nejeden program, který si se skládáním astronomických snímků poradí. Mezi ty nejpopulárnější patří třeba Deep Sky Stacker. Právě podobné programy si poradí i s temnými snímky. Jednoduše všechny snímky nahrajete do programu a s chvilkou trpělivosti za chvíli budete mít složený výsledný snímek. Často na první pohled nebude vypadat moc dobře, je třeba si pohrát s nastavením barev. Počítejte s tím, že pokud na snímku chcete mít horizont, bude to vyžadovat víc práce. Složením hvězd se totiž rozmaže horizont a naopak. Nejlepší je složit svě verze snímku a pak je prolnout, na což poslouží starý dobrý Photoshop.

Světelné abstraktní pruhy

Jedním z nejzajímavější experimentů dlouhé expozice ve městech je využití světel všude kolem nás. Od fotografování světelných stezek projíždějících vozidel až po reklamní poutače a lampy. Stačí najít strategickou polohu poblíž rušné ulice a nastavit rychlost expoziční závěrky na přibližně 5 až 15 sekund. Čím delší je expozice, tím delší jsou čáry. Pokud nastavíte fotoaparát správně, tak se vám na výsledné fotografii budou táhnout bílé a červené proudy světla.
Délku expozice je nutné vždy přizpůsobit konkrétní scéně. Auta mohou jezdit různou rychlostí, každý ohňostroj vybuchne po jiné době od výstřelu a tekoucí voda v potocích má také pokaždé jinou rychlost. Málokdy vyjde záběr napoprvé a je zkrátka nutné trošku zkoušet a experimentovat. Ze začátku je tedy určitě dobré vybrat si takovou scénu, kde můžete záběr několikrát opakovat a vyzkoušet si tak, jakého efektu rozmazání docílíme při různé délce expozice. V okamžiku kdy zjistíte, jaký čas je pro danou scénu nejlepší, máte v podstatě vyhráno. Pak už si v klidu můžete doladit kompozici.

Malování světlem

Malování světlem je vcelku specifická technika fotografování, která sice není příliš rozšířená, ale zato dokáže zaujmout jakéhokoliv diváka. Výhodou je totiž fakt, že byť je fotografovaný námět sebevíce jednodušší, díky barevným světlům je výsledná fotografie působivá a originální.
Jak již sám název techniky napovídá, fotografie je tvořena doslova malováním světlem. Oproti klasickému přístupu, kdy se fotografuje za denního nebo umělého osvětlení, které vlastně vykreslí obraz na snímači, při malování světlem je potřeba mít fotografovanou scénu v pokud možno co největší tmě.
Díky nízké hladině osvětlení je totiž velmi snadné, zachytit na obrazovém snímači stopu světla, které se vyskytne v průběhu expozice na scéně. Pro začátky je asi nejlepším řešením vyzkoušet si malbu světlem v interiéru, kde si můžete snadno zatemnit a vytvořit si tak ideální podmínky.
Vedle tmy bude třeba mít po ruce ještě zdroj světla – v ideálním případě malou bodovou svítilnu, která však nebude mít příliš velký výkon, abyste si celou scénu příliš neosvítili tak, že by nebylo vidět vůbec nic. Pracovat můžete také s různými barevnými filtry, díky nimž nasvícené objekty získají jiný barevný nádech a světelná malba může mít také zcela jinou barvu.
Jakmile budete mít nachystanou expozici, je třeba zaostřit snímek – nejlépe ručně, abyste měli jistotu správného zaostření i při dotknutí se spouště – a upravit kompozici. Z pohledu kompozice je třeba popřemýšlet, co má být výsledkem vaší snahy. Buďto bude dominantní samotná malba světlem na tmavém pozadí nebo budou světelné šmouhy pouze dokreslovat hlavní objekt scény.

Fotografování s dlouhými expozicemi může být technicky náročné, ale není to úplná věda. Výsledek fotografie je absolutně nepředvídatelný, a proto je tato technika tak zábavná a oblíbená. Přes všechny výpočty a úpravy si stejně nemůžete být jistí jaký bude výsledný snímek. Nebojte se hrát si s nastavením a překvapte sami sebe okouzlujícími fotografiemi!
Chtěli byste se věnovat fotografii, ale nemáte zatím žádné zkušenosti a jste začátečník? Dělá vám problém nastavení zrcadlovky? Chcete se zorientovat v nekonečném množství nastavení a nejen to? Pokud jste alespoň jednou odpověděli ano, tak kurz fotografování u nás v Draw Planet je pro vás to pravé ořechové! 🙂

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-fotografovani-pro-zacatecniky/