Blog Draw Planet

Udržitelné a profesionální stanovování cen za zakázkovou tvorbu není jen o „odhadu podle pocitu“. Vyžaduje pochopení vlastní hodnoty, znalost trhu, poctivý výpočet nákladů a také schopnost o ceně s klienty otevřeně a sebevědomě komunikovat.

Pozice na trhu a komu prodáváte

Způsob, jakým se na trhu situujete, má na možnosti cenotvorby větší vliv než jakýkoliv jednotlivý faktor.

Místní vs. mezinárodní trh
Umělec, který působí v malém městě, bude často čelit jiným rozpočtům a očekáváním než ten, kdo pracuje s klienty v celostátním nebo globálním měřítku.

Specializace
Úzká specializace (např. konkrétní technika, typ portrétu, práce pro specifické odvětví) vám dovoluje nastavit vyšší ceny i na menším trhu.

Důležité je porovnat se s jinými umělci, kteří mají podobnou tvorbu, působí ve stejném regionu a mají podobnou úroveň zkušeností. Zároveň je nutné realisticky zhodnotit vlastní zkušenosti. Začínající umělci často začínají cenově níže, ale příliš nízké ceny mohou dlouhodobě poškodit vnímání vaší hodnoty i celý trh a ztížit pozdější zdražení.

Sepište si, čím se odlišujete – rychlost, spolehlivost, specifická technika, velmi osobní přístup, schopnost poradit s instalací, unikátní styl. To vše jsou argumenty pro vyšší cenu.

Náklady – víc než jen materiál

Udržitelná cena musí pokrýt všechny náklady, nejen materiál. Zahrnout musíte:

Přímé náklady
Materiály, které se přímo spotřebují na zakázku. Ty je dobré pečlivě sledovat podle typu zakázky (rozměr, technika).

Čas
Vaše práce má hodinovou hodnotu. Hodinovou sazbu lze zhruba vypočítat takto:
Sečtěte, jaký měsíční příjem očekáváte (výdělek + rezerva + investice do rozvoje), a vydělte ho počtem hodin, které můžete měsíčně tvorbě věnovat.

Režie
Náklady, které se nevztahují ke konkrétnímu dílu, ale bez nichž byste nemohli pracovat: nájem ateliéru, energie, pojištění, web, marketing, vybavení, vzdělávání. Ty je potřeba rozpočítat do všech zakázek (např. jako procento z ceny či hodinové sazby).

Příležitostní náklady
Když vezmete zakázku, nemůžete se současně věnovat jiným výdělečným aktivitám. I to by se mělo promítnout do výše ceny.

Různí klienti, různé ceny

Ne každému prodáváte za stejných podmínek. Je užitečné mít cenové hladiny podle typu klienta:

Soukromí sběratelé – často menší rozpočty, ale možnost opakovaných objednávek a doporučení. Ceny by měly být udržitelné, i když jsou nižší.

Firmy – zpravidla vyšší rozpočty, ale i větší nároky (komise, schvalovací proces, firemní identita, instalace). To vše je třeba započítat.

Instituce (muzea, školy, státní sektor) – mívají omezené rozpočty, ale vysokou prestiž, kterou lze využít v marketingu a při obhajobě budoucích cen. Zakázka za cenu nižšího výdělku se vám může z dlouhodobého hlediska vyplatit.

Průzkum trhu a regionální rozdíly

Pravidelné sledování trhu pomáhá udržet ceny realistické a konkurenceschopné. Sledujte ceny podobných autorů, vnímejte ekonomickou situaci a trendy (designové vlny, poptávka po určitém stylu), ptejte se klientů na vnímanou hodnotu (zda jim cena přišla přiměřená výsledku).

Místo, kde působíte, hraje roli: velká města často umožňují vyšší ceny, ale mají i vyšší náklady. U mezinárodních zakázek je nutné počítat i s kurzem, poplatky, dopravou, clem a daněmi.

Jak počítat cenu konkrétní zakázky

Vždy zohledněte tyto faktory:

Materiál – přímé náklady + přiměřená rezerva na opotřebení nástrojů.

Práce – odhad hodin × hodinová sazba (zohledňující zkušenosti).

Režie – procento na pokrytí provozních nákladů.

Složitost – navýšení ceny u technicky, logisticky či kreativně náročných zakázek (více revizí, komise, instalace, velké formáty…).

Marže – procento navíc (např. 20–40 %), které zajišťuje růst, rezervu a stabilitu.

Výsledná cena by měla být obhájitelná. Naučte se klientovi vysvětlit, že nejde o náhodnou částku, ale o profesionálně vypočtenou cenu. Profesionální dojem nestojí jen na obraze, ale i na tom, jak s klientem spolupracujete. Domluvte si úvodní konzultaci, vytvořte cenovou nabídku. Vždy trvejte na úhradě předem nebo alespoň záloze (20–40 %). Je také dobré sestavit smlouvu, se kterou budou obě strany spokojené.

Cenotvorba je umění spojující důkladné propočty, rešerše a objektivní zhodnocení. Pokud ji ovšem zvládnete správně, můžete dosáhnout spokojenosti obou stran.

Mezi nejoblíbenější barvy na malbu patří olej, akryl, kvaš a akvarel. Každý druh má své specifické výhody i nevýhody. V tomto článku si je stručně představíme, abyste věděli, po kterém sáhnout pro své příští dílo.

Olejové barvy

Plusy: Olejové barvy jsou velmi syté a zářivé. Mají dlouhou dobu schnutí, která umožňuje barvu na plátně míchat a modelovat. Nabízejí výbornou hloubku odstínů a lze je vrstvit pro působivé efekty.
Mínusy: Ředění a čištění vyžaduje rozpouštědla, která mohou být toxická a vyžadují dobré větrání prostoru. Dlouhá doba schnutí může být nevýhodou, pokud chcete rychlý výsledek.
Složení: Rozmělněné pigmenty v zasychajícím oleji (tradičně lněném).
Slavní umělci: Leonardo da Vinci – Mona Lisa, Vincent van Gogh – Hvězdná noc (Starry Night).

Akrylové barvy

Plusy: Akrylové barvy rychle schnou, takže je lze snadno vrstvit a efektivně s nimi pracovat. Jsou všestranné a hodí se na různé podklady (plátno, dřevo, papír). Jsou vodou ředitelné, proto se snadno čistí.
Mínusy: Na paletě schnou velmi rychle, což ztěžuje míchání barev. V porovnání s olejem může barevný výsledek působit ploše.
Složení: Rozmělněné pigmenty v akrylové polymerní emulzi.
Slavní umělci: Andy Warhol – Campbell’s Soup Cans, Jackson Pollock – No. 5, 1948.

Kvaš (gouache)

Plusy: Má matný povrch a syté barvy. Je ideální pro ilustraci a design. Po zaschnutí jej lze znovu aktivovat vodou, takže je možné jej přepracovat.
Mínusy: Je neprůsvitný, proto je těžší dosáhnout transparentních lazur. Při silné vrstvě nebo na pružném podkladu může praskat.
Složení: Pigment, pojivo (obvykle arabská guma) a přísady zvyšující kryvost a tok.
Slavní umělci: Henri Matisse – pozdní práce Papírové výstřižky (The Cut-Outs), Paul Klee – Rybičí magie (Fish Magic).

Akvarelové barvy

Plusy: Jsou ceněny pro transparentnost a světelnost. Je ideální pro jemné lazury a atmosférické efekty. Jsou praktické, snadno přenosné a vyžadují minimum úklidu.
Mínusy: Chyby se po zaschnutí těžko napravují. V porovnání s jinými technikami může být těžší dosáhnout velmi sytých barev.
Složení: Rozmělněné pigmenty ve vodném roztoku (nejčastěji s arabskou gumou).
Slavní umělci: J. M. W. Turner – atmosférické mořské scény, např. The Fighting Temeraire, Winslow Homer – The Gulf Stream.

Volba druhu barev je velmi individuální – záleží na tom, čeho chcete dosáhnout a co je pro Vás prioritní. Ať Vás láká bohatost oleje, univerzálnost akrylu, matný charakter kvaše nebo transparentnost akvarelu, každý druh nabízí jedinečné kvality!

Anish Kapoor (*1954, Bombaj) patří k nejvlivnějším současným sochařům. Ve svých dílech pracuje s materiály a světlem tak, aby zpochybnil divákovy základní jistoty – co je povrch a co dutina, co skutečně vidíme a co si jen domýšlíme.

Z Bombaje za uměním

Kapoor se narodil v Indii, od konce 70. let žije a tvoří v Británii. Studoval na uměleckých školách v Londýně. Britskou veřejnost poprvé zaujaly jeho velké, sytě zbarvené sochy bez detailů, které působí téměř „mimozemsky“.

Prázdno a dutina

Od 90. let rozvíjí téma „void“ – soch, které vypadají jako tmavé otvory, nekonečné tunely nebo negativní prostor. Z černě lakovaného kamene, betonu či sádry vytváří objekty, jež budí dojem, že se díváme do něčeho bez dna. Využívá přesné modelování povrchů a hran, aby přesměroval světlo i pohled diváka.

Zrcadlení a dezorientace

Typické pro něj jsou také ocelové sochy s reflexními povrchy, které deformují odraz svého okolí. Slavná Cloud Gate v Chicagu (2004–2006), přezdívaná „Bean“, odráží neustále se měnící obraz města. Podobně Sky Mirror obrací oblohu k zemi a dělá z počasí součást díla.

„Nejčernější černá“ a další kontroverze

Anish Kapoor v minulosti rozvířil vášnivé debaty uvnitř i mimo uměleckou komunitu. V roce 2016 získal exkluzivní umělecká práva k používání materiálu Vantablack, známého jako „nejčernější černá“. To vyvolalo odpor části komunity a veřejný „pigmentový spor“ se Stuartem Semplem, který reagoval vytvořením barev Pinkest Pink („nejrůžovější růžová“) a Black 2.0/3.0 dostupných „všem umělcům kromě Kapoora“.
Dalším případem byla kontroverze kolem odstranění antisemitských nápisů zanechaných vandaly na soše Dirty Corner ve Versailles. Kapoor chtěl nápisy ponechat jako připomínku nenávisti, ale soud nařídil jejich zakrytí. Rozpoutala se debata o autorských morálních právech a ochraně lidské důstojnosti ve veřejném prostoru.

Vliv

Díla Anishe Kapoora dnes zná téměř každý. Ať už jeho jméno znáte díky ikonickým sochám, nebo kvůli debatám, které vyvolal, patří k nezpochybnitelně k nejznámějším a nejvlivnějším sochařům současnosti.

Způsob, jakým fotografujete své dílo, může být rozdílem mezi tím, zda ho někdo jen přeskočí, nebo ho ocení „likem“ a komentářem, případně vás rovnou začne sledovat. Ovládnout „umění“ focení vlastní tvorby pro Instagram je snazší, než se zdá.

Správný poměr stran

Když si chystáte záběr, přemýšlejte o poměru stran. Podle typu díla můžete zvolit poměr 1:1 nebo 4:5. Pokud je vaše dílo horizontální, nepublikujte ho v horizontálním formátu – mezi ostatními fotkami bude působit zvláštně a v náhledu vašeho profilu neúplně. Vytvořte kolem něj bílé okraje a nahrajte ho jako čtvercovou nebo vertikální fotku.

Ukažte více úhlů

Do jednoho příspěvku můžete nahrát až 10 fotografií. To vám umožní ukázat detaily – například blízké záběry na malbu – jako součást série fotek. Jako první fotku můžete zvolit celkovou fotografii díla, nebo také zajímavý detail, který diváka donutí podívat se na celý příspěvek.

Používejte rekvizity

Použijte předměty, které spolu s obrazem pomáhají vyprávět příběh. Můžou to být výtvarné potřeby, rostliny apod. Například mušle se skvěle hodí k obrazu moře. Pracujte s barvou nebo kontrastem světla a stínu, aby fotka vyčnívala a kompozice byla zajímavá. Nepřežeňte to – pokud budou rekvizity příliš výrazné, odvedou pozornost od samotného díla.

Zahrňte do fotky i sebe

Když lidé vidí vaše dílo, často chtějí vidět i vás. Ukažte se na fotce při práci, před obrazem, za ním nebo ho držte v rukou. Zkuste najít stylový způsob, jak se prezentovat. Takové fotky dávají dílům osobní rozměr.

Pracujte s „gridem“

Velké plátno můžete rozdělit na devět fotek a vytvořit tak mozaiku. Základní fotka by měla mít alespoň 3240 pixelů na každé straně (3 × 1080). Můžete to udělat ve Photoshopu nebo pomocí mobilních aplikací. Dejte si však pozor – většina takových aplikací přidává do obrázků vodoznak.

Inspirujte se

Podívejte se na účty ve své instagramové „bublině“ a sledujte, jak fotí svá díla oni – jaké úhly používají, jakou mají kompozici, pozadí a rekvizity.

Nepoužívejte efekty

Filtry vašemu dílu většinou nesluší. Ukažte ho takové, jaké je. Hlavní důvod je jednoduchý – pokud si ho někdo koupí, měl by dostat přesně to, co vidí na fotce.

Na nafocení své tvorby nemusíte být profesionální fotograf – stačí trochu světla, pár promyšlených rozhodnutí a chuť zkoušet. Berte každou fotku jako další malý krok k tomu, aby vaše díla na Instagramu vypadala tak dobře, jak si zaslouží.

Pokud Vás kdy zaujala díla, která spojují jemné detaily s měkkými, plynoucími barvami, nejspíš jste viděli techniku „line and wash“. Tato technika kombinuje inkoustové linie a akvarelové lazury. Skvěle se hodí k zachycení všeho od přírody po městské scenérie a je výborná jak pro začátečníky, tak pro pokročilé.

Vhodné nástroje dělají rozdíl

Volba pera/inkoustu

Vždy volte kvalitní voděodolná inkoustová pera. Voděodolný inkoust zajistí, že linie zůstanou ostré i po nanesení akvarelu.
Jemné plnicí pero (hrot cca 0,1–0,3 mm) je skvělé na detail, zatímco štětcové pero nebo širší hrot (0,5 mm a více) dodají výrazné akcenty ve středobodech. Dobře fungují i násadky s hroty a akrylovými či tušovými inkousty – jen se vždy ujistěte, že jsou voděodolné.

Výběr akvarelů

Průsvitnost akvarelu vnáší do díla éterický nádech. Volte spíše transparentní pigmenty, aby linka prosvítala. Pro začátečníky je vhodná omezená paleta (tři až pět barev). Dosáhnete tak harmonie, aniž by barvy „zahltily“ kresbu.

Podklad

Správná volba podkladu je klíčová, aby vynikly jak linky, tak akvarelové lazury. Volte bílý papír, aby vynikla průsvitnost barev.

Akvarelový papír je vždy dobrá volba. Je určen pro mokré techniky, takže se nezvlní. Studeně lisovaný (cold press) s jemnou texturou hezky „chytá“ akvarel a zároveň nechá inkoust pěkně vyniknout.

Pokud chcete inkoust a akvarel kombinovat s dalšími médii (např. pastely), je skvělou alternativou mixed media papír. Je hladší než cold press, výborný pro detailní linku a dostatečně tuhý na lehké lazury, při hodně mokrých vrstvách se však může vlnit.

Výbornou volbou je také hot press akvarelový papír. Je hladký – perfektní, pokud chcete precizní, křišťálově čisté linie bez rušivé textury, a dovolí extrémně jemný detail. Oproti cold pressu ale schne o něco rychleji, takže míchání lazur může být náročnější.

Pro „výstavnější“ práci je skvělá akvarelová deska nebo ilustrační karton. Jsou pevné a nezvlní se, ať použijete vody kolik chcete. Mají příjemnou texturu, která krásně spolupracuje s inkoustem i akvarelem a dodá hotovému dílu profesionální dojem

.

1. Začněte skicou, pak perem

Lehká tužková skica udělá divy, zvlášť u složitějších témat. Poté můžete přejít inkoustem po vybraných liniích. Skica není závazek – je to vodítko. Střídejte tloušťku linek.

2. Dejte akvarelu vlastní prostor

Kouzlo line and wash spočívá v tom, že se inkoust a akvarel nepřebíjejí, ale spolupracují. Po dokončení linky svádí „vymalovat“ vše, ale ponechání lehčích či méně definovaných míst dodá kresbě vzdušnost a harmonii. Když barvou občas přetáhnete linku, dodá to technice typický hravý šarm.

3. Hrajte si s barvami a vrstvením

Častou chybou je příliš mnoho barev nebo takové nanášení, které překryje kresbu. Omezená paleta udrží celek pohromadě a nechá linku dýchat. Začněte lehkou lazurou a teprve pak vrstvami budujte hloubku.
Při vrstvení přemýšlejte, jak barvy s linkou spolupracují. Světlé lazury fungují dobře nad členitými liniemi, sytější barvy si nechte do míst s menším množstvím detailu. Akvarel tak linku vyzdvihne, ne překryje.

4. Nechte lazuru pracovat za Vás

Jedno z kouzel line and wash je, že se akvarelem nemusíte zabývat každým detailem. Inkoust Vám poskytuje strukturu, takže lazury mohou zůstat volné a svobodné. Nechte je volně se rozpíjet přímo na papíře, zejména v pozadí či méně důležitých částech. Spontánnost často vede k organickým texturám, které byste záměrně nevytvořili.

5. Přijměte nedokonalosti

Čím méně se snažíte dosáhnout perfektní linky či absolutní přesnosti, tím lepší dílo často je. Nerovné linky, volné lazury a drobné chyby dodávají charakter.

6. Zkoušejte různá témata

Pro začátek jsou skvělé jednodušší motivy – květiny, krajiny, předměty denní potřeby. V line and wash často nejlépe vynikne kontrast mezi detailní linkou a měkkou lazurou: města a architektura, přírodní krajiny, každodenní objekty, portréty a figury, zvířata.

Line and wash je dokonalou technikou pro Vaši vizi. Ať už bloudíte rušnými ulicemi, zachycujete teplo domova nebo krásy přírody, tato technika nádherně spojuje strukturu a spontánnost.
Chcete-li ji kombinovat s dalšími postupy, skvěle fungují grafit, barevná tužka či kvaš.

Line and wash Vám pomůže prozkoumávat nová témata, nechat kreativitu plynout a přijmout krásu spontánnosti ve vlastní tvorbě.