Abyste začali, nepotřebujete žádné zvláštní dovednosti ani „talent“ na kreslení – stačí trochu tréninku a chuť se učit. I když vůbec nevíte, jak na to, s postupem času se můžete dostat na velmi slušnou úroveň, pokud se naučíte základní koncepty a techniky a budete pravidelně cvičit. Podívejme se tedy na jednotlivé kroky.
Rozcvička a trénink koordinace oko–ruka
Vždy je dobrý nápad se trochu „rozkreslit“ a seznámit se se svými nástroji, ať už kreslíte tužkou, perem nebo uhlem. Rozcvička je skvělý způsob, jak uvolnit „kreslicí svaly“ a přenést myšlenky na papír.
Hrajte si s různými způsoby vytváření stop – uvidíte, co všechno Vaše pero nebo tužka dokáže. Linka může mít nesmírně mnoho podob. Zkoušejte škrabopisy, čmárejte, tečkujte, šrafujte, kreslete klikaté čáry. Měňte tlak. Hlavně se bavte; je důležité, aby Vás cvičení těšilo a bylo hravé.
Potrénujte také koordinaci oka a ruky. Vezměte tužku a cvičně kreslete pár rovných i zakřivených čar, dlouhých i krátkých. Pak nakreslete pár oblých tvarů, jako jsou kruhy a elipsy, nebo třeba ležaté osmičky. Měňte velikost i tlak stopy. Všímejte si, co se změní, když kreslíte celou paží (zafixujete loket i zápěstí a pohyb vychází z ramene). Co Vám dá nejplynulejší oblouky?
Zaplňte stránku těmito čmáranicemi. Pokud se začnete nudit, nemusíte pokračovat. Zkuste si ale všimnout, jaký máte pocit v ruce. Drží se Vám pero/tužka pohodlněji?
Začněte základními tvary a lehkými liniemi
Po rozcvičce se pusťte do samotného kreslení. Základem všech kreslířských dovedností je rozložit to, co chcete nakreslit, na základní tvary. Základními tvary jsou kruhy, obdélníky a trojúhelníky. Pokud umíte nakreslit tyto tvary, v podstatě dokážete nakreslit cokoliv.
Jak to funguje? Když se díváte na předmět, stačí přijít na to, jak jej vizuálně rozdělit na snadněji zvládnutelné základní tvary, a ty přenést na papír. Díváte se třeba na růži, dům nebo ptáka a přemýšlíte, jak je „zredukovat“ na základní tvary. Je mnohem jednodušší nakreslit kruh s připojenou čárou a pak postupně přidávat detaily, než se snažit rovnou zachytit složitý květ.
Základní tvary můžete použít jako jakousi podkresbu. Začněte lehkými linkami a hrubými tvary, které pak zpřesníte. Jde hlavně o to vystihnout proporce a vytvořit pevnou podkresbu, ze které lze vycházet.
Zpřesněte, kontrolujte úhly a hrany, přidejte linie a objem
V dalším kroku chcete podkresbu zpřesnit pevným obrysem. Zkontrolujte všechny úhly a hrany podle předlohy. Podívejte se, kde je třeba něco upravit. Sledujte úhly, tvary a křivky předmětu. Procházejte obrys a vnímejte proporce, které jste už zachytili. Odpovídají tomu, co kreslíte? Pokud ne, opravte je teď.
Pečlivě pozorujte, než vytvoříte linku. Všímejte si, jak přesně předmět vypadá. Kreslete to, co vidíte, ne to, co si myslíte, že vidíte. Jako pomůcku si můžete vzít tužku – s její pomocí můžete „odměřit“ úhel a snáz ho přenést na papír.
V podkresbě jste načrtli několik volných linek; teď je čas vybrat si jeden obrys a definovat jej jistou, souvislou linií.
Dělejte mnoho rychlých skic
Než kresbu dokončíte, na chvíli poodstupte. Teď už máte volnou podkresbu ze základních tvarů, zpřesněnou pevnějším obrysem a několika určujícími úhly a hranami. V této fázi může být užitečné vytvořit více rychlých kreseb, abyste si procvičili, co jste se naučili. Cílem je mnoho rychlých skic, ne jedna dokonalá. Nejlépe fungují kratší sezení několikrát týdně, raději než jedno dlouhé jednou týdně.
Fokus, kontrast, detaily
Jak kresbu dotáhnout? Teď chcete skicu „zakulatit“. V tomto kroku můžete přidat kontrast, světla a stíny a pár detailů – například textury na několika místech. Každá z těchto oblastí je samostatná disciplína a dá se trénovat. Šetřete s nimi: chcete mít na kresbě jen pár míst s výraznějšími detaily a texturami, kam přirozeně povede oko diváka.
Vraťte se v mysli k cvičení stop a vzpomeňte si na různé typy linek, které tužka umí: tečky, čáry, šrafy, přerušované linky, proměnlivá tloušťka. Přemýšlejte, jaká textura se k Vašemu motivu hodí, a střídmě přidejte pár detailů.
Se stínem a kontrastem je to podobné. Přidejte tmavší plochy, které naznačí objem, ale nepřepracujte skicu. Stačí pár akcentů. Při hledání stínů v předloze můžete lehce přimhouřit oči; hodnoty (světlo/stín) se pak vnímají snáz.
Cvičte znovu a znovu, učte se z chyb
To je vše. Klíčem k tomu, abyste se v kreslení zlepšili, je tyto dovednosti trénovat. Potřebujete „nakreslit“ kilometry linek, než se proces stane automatickým. Hodně cvičte a budujte návyk kreslit.
Chyby jsou součástí procesu. Nepřipisujte jim přehnanou váhu – pomohou Vám naučit se něco nového a zlepšit se. Budujete svalovou paměť, a to znamená pracovat i skrz omyly. Snažte se z chyb nermoutit a důvěřujte procesu!
