Blog Draw Planet

Když se díváte na budovy, může se zdát, že je těžké je přenést na papír. Ve skutečnosti je architektonická kresba nejen o objemech a symetrii, ale také o schopnosti vidět jednoduché tvary ve složitých objektech. Osvojíte-li si několik technik a postupů, tento proces se pro vás výrazně zjednoduší. Postupem času nebudete jen přenášet reálné budovy do svého skicáře, ale budete schopni vytvářet vlastní architekturu přímo z hlavy!

Nejdříve je však potřeba pochopit perspektivu, protože architektonická kresba začíná právě jí. Bez znalosti, jak se čáry sbíhají do jednoho bodu, bude budova působit nereálně a ploše.

Existují tři typy perspektivy, podle úhlu pohledu na budovu:

• Jednobodová, kdy všechny linie vedou do jednoho bodu (např. pohled na objekt přímo před vámi).
• Dvoubodová, kdy kreslíte pohled na objekt z boku.
• Tříbodová – pohled z boku, který je navíc kombinován buď se shora, nebo zespodu.

Pro začátečníky je nejjednodušší začít s jednobodovou nebo dvoubodovou perspektivou. To vám usnadní vidět proporce a pochopit, jak objekty zobrazit v prostoru.

Nepouštějte se hned do detailů, i když možná chcete zachytit každou drobnost. Nejprve rozložte budovu na jednoduché geometrické tvary: obdélníky, válce nebo kužely – to vám pomůže snadněji kontrolovat proporce a pochopit, jak se vytváří celkový objem. Například věže mohou být tvořeny kombinací válců a kuželů, zatímco okna jsou obdélníky zasazené do základního tvaru budovy.

Dále, abyste se neztratili v detailech a zachovali symetrii, použijte pomocnou síť. Rozdělte si papír vertikálně a horizontálně na polovinu, což vám pomůže přesně vypočítat umístění důležitých prvků. Toto je obzvlášť užitečné při práci s vysokými budovami nebo složitými strukturami, kde je důležité zachovat harmonii proporcí.

Jakmile jsou základní tvary zakresleny, můžete přejít k vykreslení drobných detailů. Zde můžete použít tenký voděodolný liner (např. 0,1 mm) k jemnému obtahování menších prvků, jako jsou okna, dveře nebo sloupy. Tlustší liner (0,3 nebo 0,5 mm) můžete využít pro zvýraznění kontur.

Perspektiva a rovnováha jsou i zde zásadní. Například čím je prvek blíže k divákovi, tím by měla být silnější linka, což vytváří dojem hloubky.

Když je základ a detaily hotové, můžete se pustit do objemu. K tomu je výborná šrafura – díky ní můžete přenést nejen objem, ale také texturu budovy. Různé typy šrafur umožňují realisticky zobrazit různé materiály, jako je cihla, dřevo nebo kámen. Šrafování by mělo také sledovat perspektivu, čímž se některé prvky stanou výraznějšími a objemnějšími. O šrafování ale podrobněji pojednáme v samostatném článku!

Zatím vám tyto základy pomohou vylepšit vaše schopnosti v kresbě architektury. Experimentujte s tvary a technikami a postupem času se vám architektura bude kreslit stále snadněji.

Pokud chcete tento proces urychlit, přihlaste se do našich kurzů kresby a grafiky pro začátečníky. Více informací najdete zde.

Mnozí lidé se při kreslení osoby snaží schovat její uši za vlasy nebo je vůbec nekreslit, protože pak vypadají plochě nebo nepřirozeně. Přitom právě tato část obličeje často dodává portrétu úplnost.

Ano, uši mají složitou strukturu a bez správného pochopení jejich tvaru mohou působit karikaturisticky. Pokud však zvládnete několik jednoduchých kroků, dokážete uši nakreslit s větší jistotou. Pojďme se podívat, jak na to.

Celkový tvar

Představte si ucho jako kombinaci dvou jednoduchých tvarů: oválu a půlkruhu, kde ovál představuje vnější rámec a půlkruh dolní část lalůčku. Je důležité si uvědomit, že ucho je nakloněné k hlavě, takže tento úhel při kreslení zohledněte.

Umístění vnitřní chrupavky

Nejvýznamnější detail ucha je jeho centrální chrupavka, která udává tvar. Začíná v horní části ucha, poté se ohýbá dolů a vpřed a obklopuje boltec. Nejlépe je začít ji načrtnout lehkými čarami a až později přidat výraznější obrysy.

Detaily vnitřní části

Po určení základní struktury ucha začněte kreslit detaily: záhyby, prohlubně a chrupavčité výběžky. Každý tvar má své světlé a tmavé oblasti – světlé části vystupují, tmavé jsou prohloubené. Světlo a stín zde dodávají objem, proto se snažte najít správnou rovnováhu mezi stínem a světlem.

Objem díky texturám

Vnitřní část ucha se vyznačuje množstvím textur. Chrupavky jsou hladké a tvrdé, zatímco lalůček je měkký a mírně drsný. Lalůček by měl být obvykle o něco světlejší než zbytek ucha, protože je méně výrazný. Přidávejte stínování postupně, aby ucho vypadalo živě.

Úprava tvaru s ohledem na perspektivu

Uši mohou vypadat různě v závislosti na úhlu pohledu. Například při kreslení obličeje v profilu by mělo být ucho více protažené a vnitřní část částečně viditelná. Pokud kreslíte ucho z čelního nebo polobočního pohledu, zachovejte jeho trojrozměrnost pomocí zakřivení a světla a stínu.

Nakonec by hotová kresba měla vytvořit pocit trojrozměrnosti, kde světlo a stín hladce přecházejí po konturách ucha.

Pokud se chcete naučit kreslit celý obličej, přihlaste se na náš online kurz portrétní malby.

Víte, co mají společného Cyrano z Bergeracu, Buratino a Voldemort? Ano, nosy, které často určují jejich charakter. Podívejme se, jak tento zdánlivě jednoduchý prvek obličeje proměnit v silný nástroj pro vytváření výstižných postav.

I když vypadá na první pohled jednoduše, zachytit nos správně je náročnější, než se zdá, protože nemá jasně vymezené okraje a linie jako oči nebo ústa. Jeho tvar však hraje klíčovou roli při vyjádření charakteru a proporcí obličeje.

1. Začněte od základního tvaru

Nejprve si představte a náčrtně nakreslete nos jako jednoduchý geometrický útvar – trojrozměrný lichoběžníkový blok, který se zužuje směrem k špičce. Tento základní tvar vám pomůže nos správně umístit na obličej a zachytit perspektivu. Nepospíchejte s detaily – nejprve je důležité určit objem.

2. Určete umístění nosních dírek a křídel

Nosní dírky jsou důležitou částí nosu, kterou lze snadno přehnat. Aby se tak nestalo, začněte s tenkými liniemi, které označí, kde se nacházejí nosní dírky a křídla nosu. Jsou symetrické, ale ne identické, proto je důležité zachytit jejich přirozenou odlišnost.

Zdroj obrázku

3. Přidejte stíny a světlo

Nos je v podstatě hra světla a stínu. Vyčnívající část zachytává světlo, zatímco stíny na bocích dodávají hloubku.

Použijte jemné tahy pro stíny, abyste vystihli zaoblenost a objem nosu. Zaměřte se na stíny pod nosem a kolem nosních dírek, tyto oblasti přidávají práci na realismu.

Zdroj obrázku

4. Zpřesněte tvar špičky nosu

Každý člověk má jedinečný tvar špičky nosu – někteří mají ostřejší, jiní zaoblenější. Zachyťte tyto individuální vlastnosti pomocí jemných zakřivení, aniž byste použili příliš ostré linie.

Pamatujte, že tato oblast nosu je jedna z nejsvětlejších, proto ji nepřekreslujte příliš tmavou.

5. Dokončete detaily a hladké přechody

V posledním kroku věnujte pozornost detailům: přidejte hladké přechody mezi světly a stíny, vykreslete stíny v prohlubních kolem nosních křídel. Pokud chcete vytvořit hyperrealistický efekt, můžete přidat texturu pokožky pomocí drobných čar nebo teček, ale nepřehánějte to. Jemnost tahů je klíčem k úspěšné práci.

Zdroj obrázku

Pamatujte, že kreslení nosu není jen přidání dalšího detailu k portrétu. Je to možnost vdechnout vašim postavám život a charakter. S každým novým náčrtkem lépe pochopíte, jak jej nakreslit tak, aby působil přirozeně a harmonicky na tváři.

Více užitečných rad o kreslení nosu a celého portrétu najdete na našem online kurzu portrétní malby pro začátečníky.

Ruce jsou jednou z nejnáročnějších částí těla pro umělce, zvláště pro začátečníky. Ale je důležité pochopit tuto složitou anatomii, strukturu a pohyby rukou, protože jsou důležitým základem pro kresbu. A nejste sami, pokud je stále schováváte za záda postav nebo maskujete v kapsách. Nastal čas čelit tomuto strachu – nebo spíše čelit dlani. S dobrým plánem to už nebude tak těžký úkol, pojďme se do toho pustit!

Krok 1 – Začínáme s jednoduchými tvary

Představte si ruku jako soubor základních geometrických tvarů, kde dlaň je trapezoid a prsty jsou válce. Začněte tím, že tyto tvary schematicky načrtnete, abyste si určili celkové proporce a polohu ruky. Tento krok může vypadat jednoduše, ale je důležitý pro pochopení základů formy.

Krok 2 – Kreslíme hlavní osy

Než se pustíte do detailů, vyznačte klíčové osy: linie prstů, směr dlaně a zápěstí. To vám dá představu o tom, jak bude ruka vypadat v pohybu. Mějte na paměti pružnost rukou – prsty a dlaně se mohou ohýbat v různých úhlech.

Krok 3 – Práce na prstech

Je důležité si uvědomit, že prsty nejsou stejné – ani v reálu, ani na obrázku. Každý prst má svou délku a tvar. Při kreslení věnujte pozornost jejich zakřivení a poloze vůči sobě.

Nezapomeňte na klouby – každý prst má tři, což ovlivňuje pohyby a polohu prstů v prostoru.

Krok 4 – Kreslení dlaně a jejích detailů

Dlaň není jen plochý povrch; má svůj reliéf a zakřivení. Proto je důležité nakreslit vystupující kosti a měkké části ruky, nezapomeňte na linie na dlani.

Také je důležité zachytit přirozený tvar dlaně a přidat stíny tam, kde se ohýbá nebo stáčí.

Krok 5 – Přidání textury a stínů

Závěrečným krokem je práce se světlem a texturou. Přidejte stíny tam, kde se prsty ohýbají nebo překrývají, a jemné linie, které znázorňují vrásky nebo záhyby na prstech, dodají kresbě realističnost. Nezapomeňte, že s detaily není třeba přehánět, pokud chcete zachovat lehkost kresby.

Časté chyby a jak se jim vyhnout

„Párek syndrom“ – když jsou všechny prsty stejně tlusté. Abyste tomu předešli, pamatujte, že klouby prstů jsou silnější a k jejich špičkám se zužují. Tvrdá geometrie – když ruka vypadá jako soubor přímých linií. Přidejte rukám plynulost, přemýšlejte o ruce jako o proudu, kde jeden tvar přechází do druhého. Ztuhlá póza – když ruce vypadají nepřirozeně ztuhle. Aby byly „živější“, zachyťte pohyb – i ve statické póze by mělo být cítit napětí nebo uvolnění svalů.

Výzva pro trénink!

Udělejte si maraton: 100 rukou za 10 dní. Pravidla jsou jednoduchá – každý den nakreslíte 10 rukou v různých pozicích. Nezastavujte se na dokonalém výsledku! Důležitý je počet a rozmanitost, aby vás na konci výzvy překvapilo, jak se vaše linie rukou zpevnily.

A pokud chcete více užitečných rad a naučit se snadno kreslit lidskou postavu, přihlaste se do kurzu Draw Planet „Kresba figury a portrétu člověka„.

Abstrakce je osvobozením od reality a formy, je to možnost vyjádřit emoce prostřednictvím barev, linií a textur, aniž byste museli dodržovat tradiční pravidla. Při tvorbě abstraktních obrazů vytváříte vlastní vizuální jazyk, kde každý tah má svůj význam.

Proto, když se rozhodnete malovat abstraktně, začněte náladou. Položte si otázku: jakou náladu chcete sdělit? Abstrakce je totiž vždy více o emocích než o přesných formách.

Nemusíte zde myslet na detaily jako u klasického obrazu, ale je důležité si ujasnit, zda váš obraz bude energický a dynamický, nebo spíše klidný a meditativní.

Pak začněte experimentovat s barvami, protože to je hlavní nástroj abstraktního umělce.

Nicméně, nejde jen o jasnost nebo sytost. Je důležité hrát si s kontrasty a kombinovat nečekané odstíny.

Zkuste například vyjádřit agresi pomocí studených tónů nebo klid pomocí sytých teplých barev. Vnímejte barvu jako emoci! Místo běžné palety máte v abstrakci i paletu pocitů.

Nezapomeňte také věnovat pozornost texturám a materiálům. Abstraktní tvorba profituje z rozmanitosti textur. Kromě barvy tak můžete použít papír, látku nebo dokonce písek.

Například vrstvením materiálů můžete obrazu dodat objem a hloubku. Vícevrstvá technika vám pomůže vytvořit zajímavé efekty – třeba když je jedna vrstva barvy ukryta za druhou, vytváří to pocit tajemství a dynamiky.

Někdy je dobré i pustit kontrolu a nechat náhodu, aby vás při tvorbě vedla. Vzpomeňte si na některá ikonická díla abstrakcionistů a pochopíte, že abstrakce se jen zřídka řídí plánem.

Takže si dovolte občas pohybovat se intuitivně a vyzkoušet techniky jako nalévání barvy nebo tahy se zavřenýma očima. Občas nejnečekanější kroky vedou k úžasným výsledkům. Pamatujte, že abstrakce je spíše dialogem s materiálem než kontrolou nad ním.

Poté, co si to všechno uvědomíte, zkuste najít rovnováhu mezi chaosem a harmonií, protože i v chaotické abstrakci má své místo rovnováha. Myslete na to, aby se divák ve vašem obrazu neztratil.

A aby dílo působilo dokončeně, najděte v něm opěrné body: mohou to být opakující se linie, barevné akcenty nebo vizuální rytmy.

Vytváření abstraktního obrazu je zkrátka zajímavou zkušeností, která při každém pokusu odhaluje něco nového o vás a vašem stylu. A to nejlepší na abstrakci je, že tu neexistuje správné ani špatné, jen vaše osobní interpretace a nekonečné možnosti vyjádření.

Můžete se také přihlásit na náš online kurz kreslení pro začátečníky, kde se naučíte několik nástrojů a technik pro své další obrazy!