Blog Draw Planet

Občas se stane, že pracujeme hodiny na nejtitěrnějších detailech, ale výsledek se nám stále nezdá. Zkusíme si na konkrétní ilustraci pochopit, jak se tomu vyvarovat!

Počáteční náčrtek 
Pokud se chystáme vytvořit komplexní, detailní práci, musíme si uvědomit, že postup má svou chronologii. Budeme kreslit od jednodušších částí po ty složité. Proto uděláme počáteční skicu jednoduše a bez detailů.

V této fázi je důležité, aby všechny prvky výkresu dodržely stejný styl, naznačovaly jasně siluetu všeho, co chceme vyobrazit, a aby se mezi sebou nespojily části, které mají zůstat oddělené. Začátečníci častovykreslí podrobně objekt, a pak pouze přidávají pozadí a další objekty.

První pravidlo pro vytvoření dobré ilustrace:
Začněte jednoduše a přejděte ke komplexní kresbě.
Udržujeme celkový styl, ale v některých částech práce se popředí slučuje s pozadím. To lze snadno vidět, pokud práci převedete do černobílé verze.

Zeleň a ručníky na stoličce (v popředí) se neliší tónem od pozadí. Podle vany zjistíme, kam jde světlo a odkud je světelný zdroj. Kdybychom se v tento okamžik nesoustředili na celek a hned začali tvořit detailně květinu nebo koupel, obraz by způsobil zmateně. Divák by nepochopil, kde jedna věc končí a druhá začíná.

Druhé pravidlo krásné ilustrace:
Porovnejte prvky obrazu s realitou v každé fázi práce.

Další etapa práce pomůže lépe pochopit druhé pravidlo. Dobře si prohlédněte záblesky na oknech, stíny na lázni, modelujte tvar nohou a zaregistrujte rostlinu vpravo. Pokud ve fázi jednotných výplní není jasné, co je tmavší, co je světlejší, za chvíli bude zmatek úplně všude.

Tady se podařilo udržet kresbu neporušenou, ale tmavé prvky v popředí a pozadí se stále slučují. Aby se situace změnila, ověřovací tým navrhl utlumení pozadí.

Pak se stalo něco, co se tak často stává všem umělcům: myšlenka se zrodila z přemýšlení, jak udělat obrázek ještě lépe, ale v pozdějších fázích práce. Umělkyně dodává stylovou svítící girlandu.Krásné, ale zrádné. Světla se začínají tlouct s oknem a přitahují pozornost diváka na sebe. Pak přijde nápad pozměnit denní dobu a vše do sebe nakonec zapadá.

Toto je třetí pravidlo:

Zamyslete se nad myšlenkou ilustrace od samého počátku tvoření.

Takže, 3 pravidla pěkné ilustrace:
Přechod z jednoduchých částí na podrobné: od celých míst až k detailům.
Porovnejte položky na obrázku navzájem jejich tónem, barvou a objemem. Odrazy by se neměly duplikovat a tóny a barvy různých míst by se neměly navzájem prolínat.Přemýšlejte o ilustraci od začátku. Pokud na obrázku není dost zajímavého, bude to vidět již v jednoduché skice.Pracujte po etapách a nezapomeňte na náčrty, pak nebudete muset opravovat své ilustrace v pozdějších fázích práce.

A pokud se přesto něco pokazí, tým Draw Planet vám pomůže! Přihlaste se do Kurzu Adobe Illustrator pro začátečníky:

https://www.drawplanet.cz/kurz/adobe-illustrator-pro-zacatecniky/

Kreslení podle skutečnosti nebo podle fotky? Povíme si pro a proti!

Kresba podle fotky zobrazuje objekt plošší než oko vidí. Pokud se podíváte na blízký objekt nejprve oběma očima, a pak to zkusíte jen jedním, uvidíte, že se objekt stane „méně živým“, méně objemným. Ztratí se 3D efekt. Při kresbě přímo z reality si můžeme lépe všímat objemu a zachytit ho. Při kreslení z fotografie se zbavíme různých vzdáleností a je těžší objem odhadnout a vyobrazit

Malování i kreslení podle fotografie je rozhodně o dost snažší. Pro začátečníky sedá mluvit o spáse. Jasně uvidíte dvojrozměrný objem, skvěle analyzujete barvu na té či oné části obrázku. Můžete jednoduše přenášet odpovídající světlo a stín na také dvojrozměrný list svého papíru.

Přenos vizuálních dojmů 3D objektů často způsobuje pocit bezmoci a ztrácí se přesnost i detaily. Mnoho lidí se kreslení vzdává právě kvůli nepodařeným převodům trojrozměrné reality na plochý papír. Kopírování předloh vám v první fázi tréninku výborně poslouží. Ale v této fázi neuvízněte. Radši časem čerpejte z fotografií i z reality současně, abyste pochopili, jak a co vidí oko v přírodě.

Kreslení podle fotky zkresluje velikost objektů v pozadí.

Nejspíš jste si všimli, že když se pokoušíte fotografovat dalekou krajinu, zadní část bývá nevýrazná. Na výšku je silně stlačená. Takže ty vysoké hory, které vás zasáhly, vypadají na fotografii jako kopce. A detaily v poli, které vidí oko, už na fotografii nenajdeme.

Kresba podle fotografie může také nahradit plenér, když nejsou vhodné podmínky na místě. Tady máme obrovské plus. Foťák nám umožňuje zachytit ty krajiny, kde nemůže sedět umělec se stojanem. Jen si zkuste malovat na místě vrchol Elbrusu nebo rušnou dálnici, v krutém mrazu nebo v dešti! O pohodlí se postará fotoaparát.

Kresba podle fotky je statická. Člověk vnímá svět nejen svýma očima, ale všemi ostatními smysly. A může to vyjádřit na obrázku. Fotopředloha může zachytit prchavý charakter.

V některých chvílích by umělec nejradši udělal stop a zachytil na obraze pohybující se přírodu. Létající pták, zvíře ve skoku, záblesk blesku a dokonce i vadnoucí květy, to vše nám zachrání vyfocení situace.

Fotografie neposkytuje jemné odstíny barev. Ano, fotografie mění barvu, usnadňuje to, spojuje tóny. A obecně nejsou barvy na fotografii věrné. A fotografie se musí dělat ve správném světle. Potřebujete opravdu umět fotit, abyste mohli vytvořit kvalitní, blízký obraz reality.

Při kresbě podle předlohy lze experimentovat s barvou. Můžete experimentovat s fotografií, dávat jí jinou intenzitu, měnit odstíny barvy, dávat různou náladu motivu. Šedá nudná krajina se tak může stát tajemnou, mystickou nebo světlou a slavnostní.

Jedna fotka nikdy nepředá tolik dojmů a někdy i adrenalinu, jako práce na čerstvém vzduchu.

Každý chce radši sedět na louce, poslouchat zpěv ptáků, být v harmonii s přírodou. Současně přichází zvláštní pocit, po kterém jdou umělci znovu a znovu na čerstvý vzduch. A nezáleží na tom, že malování pod širým nebem je v 90% případů pouze pomocným materiálem, který se nikdy nestane obrazem. Jde o ten nejpříjemnější proces tvoření!

Z fotografie si lépe všimnete jednotlivých částí. To je již slabé plus ve srovnání s výše uvedeným argumentem. Kromě náčrtu vytvořeného pod širým nebem bude fotografie dobrým doplňkem. Vezměte si pár fotografií a obecný rozvrh krajiny a její jednotlivé detaily. Ve spojení s etudou pod širým nebem to bude velmi užitečné.

Jak vidíte, fotografie má jako zdroj obrazu mnoho výhod. Už snad všechna moderní díla vznikají pomocí fotografií. Ano a proč tomu bránit? Koneckonců není důležité, jakou cestu jste zvolili, pokud stojí výsledek za to.

Proto si každý může vybrat podle sebe, jestli zvolí jako předlohu fotografii, nebo realitu. Anebo může kombinovat! V Draw Planet si můžete vyzkoušet obě možnosti a sami zjistíte, co se Vám líbí víc! 

https://www.drawplanet.cz/kurz/

V 80. letech 19. století se impresionismus zastavil a mladí umělci se snažili přijít s novými technikami, aby překonali populární styl. Říkalo se jim neoimpresionisté. Kolem roku 1885 se objevil ve Francii stylistický trend, který se nazýval pointilismus. Charakteristické je odmítnutí fyzického míchání barev kvůli optickému efektu (což znamená „míchání“ na sítnici oka diváka).

Zakládá se na samostatných (neizolovaných) tazích ve správné formě. Tahy mohou být kulaté, čtvercové (otisk štětce na plocho) nebo mírně protáhlé. Body jsou blízko sebe. Pokud se vzdálíte od plátna na dálku, sloučí se do souvislého obrázku. Barvy na těchto plátnech jsou obvykle světlé, jasné, vzdušné. Pointilisté používali barevné schéma podle impresionistů, ale tahy štětcem používaly pouze jako body. To je hlavní rozdíl mezi zmíněnými proudy.

Nová kreativní metoda byla vynalezena Francouzem Georgesem Seuratem, hlavním „schismatickým“ impresionistou společnosti. Všechno to začalo fascinací mladých umělců teorií barev. Georges studoval díla Charlese Blanca, Eugena Chevreula, Ogdena Ruda a úspěšně je aplikoval na obraze „Neděle na ostrově Grand Jatt“, který byl vystavený na poslední impresionistické výstavě v roce 1886.

Velký Grand Jatt, nyní uložený v Chicagu, udělal opravdovou senzaci a byl obecně vnímán jako programové dílo neoimpresionismu. Kreativní rozvoj Seurata však pokračoval. Zajímal ho nejen vliv určitých optických kombinací na sítnici, ale také emoční povaha vícesměrných linií a pohybů.

Divizionismus (jiné slovo pro pointilismus) odmítl spontánnost a výraznou individualitu charakteristickou pro impresionismus. Vyznavači nového hnutí uchovali na paletě barvy a pak je systematicky aplikovali na plátno ve formě teček. Impresionisté naproti tomu vždy pracovali široce a rychle, snažili se „chytit“ nepolapitelný okamžik a na systematickou vážnost Seurata a jeho kolegů nebyl čas.

Ve směru pointilismu pracoval také Paul Signac, Henri Cross, Lucien Pissarro, malíř krajin Henri Marteni, a od roku 1885 do 1890 jeden ze zakladatelů impresionismu Camille Pissarro.

Smrt Seurata těžce zasahuje rozvoj neoimpresionismu. Jakmile se dozvěděl o smrti umělce Lucien Pissarro, napsal svému otci: „Pointilismus zemřel s ním.“ Camille Pissarro souhlasil se svým synem: „Myslím, že máš pravdu, pointilistická technika je u konce,“ dodal, „věřím, že se objeví další důsledky, které budou pro umění velmi důležité.“ Georges rozhodně přinesl důležité poznatky do malířského světa.

Rozhodli jste se začít šít a řekněme, že jste si koupili Burdu. Otázka zní: „Kde začít?“.

Takže jste si vybrali jednoduchý top, otevřeli jste střih, překreslili jej, nastříhali jste látku. Potom otevřete pokyny k šití a zde si přečtete následující: „Na levé straně předních a zadních řezných značek udělejte malé zářezy. Otevřete zip a stiskněte spirálu miniatury, abyste viděli „linii švu“ mezi copem a spirálou. Umístěte otevřený zip na zadní stranu podél okraje střihu (přední strana) horní stranou na vrch. “

V mírném šoku a celí zmatení se vrhnete na maminku, babičku nebo tetu s prosbou o vysvětlení a pomoc. Snaží se vám vše dobrosrdečně vysvětlit a vy si připadáte prostě hloupě. Jste naštvaní, protože si uvědomujete, že jste přecenili své schopnosti.

Většina z těch, kteří začali šít na vlastní pěst, čelila podobné situaci. Někdo nakonec jde do speciálních kurzů a někdo si vybere bolestivou cestu samostudia. My vám chceme dát do začátků několik praktických rad:

1. Nemyslete si, že to na poprvé půjde dokonale
Banální rada, ale v našem světě perfekcionistů je vhodné ji čas od času opakovat. Připravte se, že cik-cak steh na jemném materiálu shrne látku a skrytý zip bude viditelný

2. Pochopte, že šití je dlouhá a tvrdá práce
Jen si představte: stříhání – “stehování”- zkoušení – provádění změn – zametání – zkoušení – blikání – vzpěra – zametání – blikání – zkuste dál atd. Buďte připraveni, že poprvé budete opravdu tvrdí.

3. Mistrovská díla nepřijdou hned
Šití bundy je velmi náročné. Začněte něčím menším, například sukní. Monochromatická sukně je perfektním začátkem. A proč?
– sukně – všeobecně uznávaný nejjednodušší bod povinného programu;
– poté, co jste sukni jednou nastříhali, snadno to zopakujete, takže je to skvělé cvičení do budoucnosti kvůli jednoduchosti designu, ale také pochopíte některé základní principy konstrukce;
– dostatečně pevný a hustý materiál nevyžaduje podšívku a barvy snadno zakryjí defekty.

4. Připravte se na technické potíže
Například si musíte zvyknout na svůj šicí stroj. Pokud ho zatím znáte pouze z obrázku, musíme vás varovat: jehly se zlomí, cívky vložíte špatně, linie stehů se někdy chová podivně a tak dále. Když se vydáte na cestu střihů a šití, buďte připraveni na to, že musíte být také technickým odborníkem na šicí stroje.

5. Poslední, pátý tip

Důvěra v sebe a vaše schopnosti budou pravidelně klesat pod snesitelnou míru. Motivace bohužel nejspíš ze začátku půjde stejným směrem. A touha poslat všechno do pekla jen poroste.
Můžete namítat, že přeháníme, ale takové chvíle pravděpodobně nastanou. V tu chvíli otevřete tenhle článek, přečtěte si, že je to normální a nejste v tom sami. Všichni jsme tím prošli 🙂 A pak pokračujte v šití.

Nebo můžete se přihlásit na kurz šití v Draw Planet, který vedou ti nejlepší lektoři, kteří vám se vším v klidu pomohou a poradí 🙂

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-siti-zakladu-tvorby-strihu/

Krátký průvodce o tom, jak automatizovat proces inspirace. Doplňovat a obnovovat svou vnitřní knihovnu vizuálních obrazů je dobrým jakéhokoliv designéra bez ohledu na specializaci. Poradíme, co vám pomůže vytvořit tuto užitečnou funkci.

Proč je rozmanitost důležitá?
Podle našeho názoru je moderní designér trochu jako hráč pokeru, čím více jste viděli, tím lépe hrajete. Existuje také názor, že vytvoření nového je kompilací už existujícího. Čím více obrázků máte uložených ve své hlavě, tím rychleji zvládnete řešení určitých úkolů.

Na druhou stranu hodně silný obraz může být jakýmsi katalyzátorem inspirace. V důsledku se objeví něco nového a rozdílného od zdroje této inspirace.

V každém ze zmíněných případů musí návrhář inspiraci vidět. A samozřejmě je nutné nejen se dívat, ale dělat to smysluplným způsobem, pokaždé musíme rozebrat až do atomů to, co vidíme.

Pravidelně a automaticky

Čas zůstává tím nejcennějším, co máme. Ale myslíme, že každý designér by měl investovat část svého času do rozvíjení inspirace. A navíc by to měl dělat to pravidelně, aby u sebe rozvíjel správné návyky.

Můžete si třeba stanovit 30 minut denně, kdy si opravdu prohlížíte cizí práce, otevíráte a prohlížíte studijní inspirativní stránky a jednou měsíčně si projít váš výběr.

A pokud chcete navštěvovat inspirativní prostředí a naučit se třeba interiérovému designu, přijďte na kurzy v Draw Planet.

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-interieroveho-designu-zacatecniky/