Přejít na obsah
Menu

Storytelling v moderní fotografie

14. října 2020

Zpět na blog
storytelling-in-marketing-2

Příběh je jedním z těch „magických slov“ které kdykoliv použijete, stává se z dané věci okamžitě skvělý nápad, který jste možná až příliš dlouho zanedbávali.
V moderní době vyprávění příběhů proniklo do UX, marketingu, do výkladů i samostudia… dokonce někdy vykládáme příběhy a “pohádky” i na pracovních pohovorech.

Když však píšete o “vyprávění příběhů v…nějaké oblasti…“, vždy tím můžete dostat sami sebe do pasti. V tomto případě je pastí to, když se stejně jako při vyprávění snažíte opakovat něco, co už všichni znají a nejste originální. Takové pohádce už nikdo neuvěří.
„Ukaž, nevykládej!“
„Nejdůležitější je konflikt.“
„Všechno je o tom, co neříkáme nahlas.“
To je naprosto oprávněné. Zásady vyprávění příběhů jsou známy po staletí. Bohužel se z vyprávění stalo spíš módní slovo (stejně jako z gamifikace nebo empatie), a tak máme často tendenci předepsat tuhle „vypravěčskou pilulku“ i všem ostatním slovům ve slovníku a dál se o to nestarat.

Zkusme to dnes neudělat.
Tento článek je o vyprávění příběhů prostřednictvím fotografie – jednoho z nejstarších vizuálních médií.

Barva
“Barva? Vážně?”
Ano, zpět k základům. Barva je jednou ze základních věcí, které mohou dramaticky ovlivnit to, co vypráví váš příběh. Stejně jako kompozice, osvětlení, perspektiva, atd. Proč tedy klademe důraz na barvu? Je to jednoduché. Žijeme v době, kdy můžeme celou atmosféru fotografie změnit jediným kliknutím. Filtry na Instagramu, přednastavené vzhledy mobilních fotografií, grafické editory v počítačích. Pořád jen upravujeme barvy. Ale pozor na to. Změníte-li barvu – změníte tím příběh.

Zde jsou ukázky toho, jak barva může změnit atmosféru stejného snímku a díky tomu i pocit, který z výsledné fotografie máte.

Většinou chceme, aby naše fotografie vypadaly skvěle. A jak se ukázalo, celé poselství fotografie můžeme jednoduše změnit manipulací s jejím barevným schématem.
Například žlutá je barva, kterou si spojujeme se sluncem. Ale také s varováním a výstražnými značkami. Všechny tyto věci poutají naši pozornost, téměř nás provokují. Možná vás to překvapí, ale žluté prostředí vyvolává v lidech úzkost. A velké množství zářivě žluté barvy může být pro naše oči dokonce nezdravé.

Pokud se budete dívat na tuto fotografii dostatečně dlouho, začne vám na ní všechno vadit. Toto je příklad špatného komerčního konceptu pro prodej čisticího prostředku. S největší pravděpodobností byste si ho nekoupili.

Lidé s mírnou depresí věří, že žlutá barva je světlá, slunná a povzbudí je. Ale žlutá v nás popravdě spíš vytváří úzkost a dost nás podvědomě stresuje… V přítomnosti žluté barvy můžeme velmi rychle ztratit nervy.“ – Carlton Wagner, Wagnerův institut pro výzkum barev, 1990.

Zelená je krásná barva čerstvé zeleniny! Ale také zkaženého masa… Představuje čerstvost, vitalitu, jídlo, ale i nebezpečí, toxicitu a jed. A to všechno najednou.
Když jsme v přírodě, přítomnost zelené v nás evokuje svěžest a věčnost. Přesto však při spojení s lidským tělem signalizuje nemoc.
A jaké z toho plyne poučení?  Vzhledem k této dvojakosti byste se měli vždy dobře rozhodnout, jaký „typ“ zelené barvy použijete na svých fotografiích. Upřímně řečeno, stačí o jediný odstín změnit zelenou a ze zdravého člověka je rázem nemocný.

A stejně tak je to i s ostatními barvami – s oranžovou, fialovou, modrou… Až tedy příště použijete filtr na své fotografie před jejich publikováním na Instagram nebo jinam, nezapomeňte na to, že tím právě měníte jejich příběh.

Série obrázků

Možná si myslíte, že foto-články, fotoalba a PowerPointové prezentace jsou zastaralým a umírajícím prostředkem pro vyprávění příběhů. Teď se předvádí spíš na InstaStories, YouTube nebo TikToku. No, částečně máte určitě pravdu. Ale dovolíme si nesouhlasit. Podle nás i jedna jediná fotka může vyprávět příběh tak intenzivně, že by jí to jakákoli hollywoodská scéna mohla závidět.

Zdroj: Námořnictvo Spojených států amerických

A přesto, příběhy jsou znovuzrozeny a přetvářeny každý den. Navazující stories v Instagramu, nekonečně dlouhé zdi sociálních sítí, twitterové “feedy”. Jsou to v podstatě série fotografií, které vypráví jediný příběh. A série fotografií vždycky vypráví odlišný příběh než jeden samotný snímek. Jak vidíte, jeden obrázek si vypůjčuje kontext svého okolí. Stejně jako tahle fotka, která je nyní publikována v tomto článku a na tomto blogu, a tím jí blog i článek propůjčují kontext.
Pokud bychom však publikovali celou sérii fotografií, vytvořily by si svůj vlastní kontext.

Můžete mít pocit, že tato série fotek ukazuje asi na hodně oddanou chůvu a hodně špatnou matku. Pravdou však je, že váš mozek se pouze snaží spojit tyto fotografie k sobě navzájem a nespojuje je s článkem. Samotná fotografie by si půjčila více kontextu od svého okolí: blog, článek, politika vaší země, cokoli… Více o kontextu v další části. Takto funguje náš mozek: neustále hledá nová spojení a významy. Když máte “na zdi” jen jedinou fotografii, divák si vypůjčí kontext z jejího okolí.
Když tam máte sérii fotek, mozek začne vytvářet spojitosti mezi nimi navzájem. Proto pokaždé, když si na svůj sociální profil budete chtít nahrát sbírku fotografií nebo vytvořit novou úvodní fotku či uvítací sekvenci, nezapomeňte, jak odlišně vnímáme jeden obrázek a sérii obrázků.

Kontext
Již jsme se lehce dotkli tématu kontextu, ale můžeme jít mnohem hlouběji. Jde o to, že někdy můžeme ovlivnit, jaký kontext budou mít naše fotky. Někdy nemůžeme.
Tuto fotku jste pravděpodobně už někdy viděli:

Obrazový kredit: Eddie Adams, vietnamská válka
Pravděpodobně jste ale nevěděli, že fotograf Eddie Adams, který tuto fotografii pořídil (a také za to také získal v roce 1969 Pulitzerovu cenu), později velice litoval dopadu, který tato fotografie měla. Veřejnost otevřeně soucítila s mužem, který byl zastřelen. Avšak muž s pistolí byl náčelníkem národní policie, který tvrdil, že popravovaný muž byl zodpovědný za vraždy vlastních sousedů. Veřejnost však zničila pověst i kariéru tohoto náčelníka, což mělo nepříznivý vliv nejen na něj, ale i na
jeho rodinu. Vše jen kvůli kontextu protiválečného hnutí, který byl v době, kdy byl tento obrázek vytvořen, převládající rétorikou. Dodnes je pravdivý příběh fotografie nejasný. V naší době kontext dramaticky mění význam fotografií. Popisky k fotkám na blogu, komentáře na Instagramu, úvodní a profilové fotografie, dokonce emotikony – vše má vliv na to, jak naše fotografie vnímá okolí.

Jak se dožít 100 let versus Co jste nevěděli o mimozemšťanech v americké vládě
Škoda je, že kontext nelze ovládat pokaždé. Z obchodního hlediska to však lze udělat často. Koneckonců vy sami jste zodpovědní za popisky a texty u svých fotografií.

Dva příběhy
Už jste někdy hráli “Imaginarium“? Hraje se ve skupině a jde o to, že každý jednotlivec se bez jakéhokoliv dalšího kontextu podívá na jeden obrázek (například tento, který vidíte níže) a má za úkol jej jedním slovem popsat.

První ze skupiny přátel, hrajících tuto hru, se podívá na obrázek, řekne slovo „osamělost“ a položí jej lícem dolů. Ostatní, z nichž všichni mají spoustu vlastních obrázků v ruce, položí (také lícem dolů) na stejné místo ty z nich, které by také mohly vyjadřovat „osamělost“. Poté se obrázky z této hromádky zamíchají dohromady a cílem ostatních je uhodnout, který obrázek byl ten, na který se první hráč díval, když vyslovil slovo “osamělost”.

Někdy skupina hádá správně a jindy ne. Když ale vyberou správný obrázek, jejich důvody jsou vždy jiné než ty vaše. Pojmenovali jsme tuto kartu slovem „osamělost“, protože je tam tma a to děvče je tam samo. Ale co myslíte? Někdo řekne, že je to „osamělost“ protože na obloze je jen jedna velryba. Ponaučení z příběhu: každá mince má dvě strany a stejně tak vždy existují dva příběhy, které vaše fotografie může vyprávět: příběh, který chcete vyprávět vy, a ten, který si divák vytvoří sám.
V tomto článku byly barvy, kontext a série popsány v kontextu toho, jak budou vaše fotografie vnímány celkově a jaký příběh vyprávějí.
Existuje ale i mnoho dalších faktorů. Možná až příliš mnoho. To však neznamená, že byste měli své příběhy zjednodušovat jenom proto, aby je ostatní pochopili. Budou pak vypadat jako nudná klišé, nebo hůř, jako fotky z fotobank.

Ach jo… No.
Když budete vždycky vyprávět svůj vlastní, originální příběh, někdy vás diváci pochopí a jindy zase ne. Ale můžete si být jisti, že je to váš příběh, a tím je zajímavý.

Témata



1-2017-Ilustrace-1-45

UŽ VÁM NIC NEUTEČE!