Блог Draw Planet CZ

Vysvětlíme si, jaké možnosti vlastně skýtá olejomalba! A že jich je 🙂 Dělí se buď podle nanášení, nebo podle počtu vrstev.

Určitě nás všechny první napadne způsob nanášení štětcem. Dnes máme na výběr z neuvěřitelného množství velikostí, tvarů, šířek i délek.  Štětce vyhrávají na plné čáře v nanášení tenkých vrstev.

Dále se nabízí možnost vytlačování barvy přímo z tuby nebo špachtlí. Jde o tzv. pastózní nanášení. Co si budeme povídat, nejde zrovna o ekonomickou variantu :). Musíme také počítat s dlouhým schnutím tlustých vrstev. Ale efekt to má báječný!

Nesmíme zapomenout ani na nanášení různými částmi těla. Někteří umělci se nestydí nanášet barvy ani jinými částmi těla, než jsou ruce a nohy.

A jak je to s dělením podle počtu vrstev? Tady jsou možnosti jen dvě.

Jestliže spěcháme, čas nám nedovolí čekat na proschnutí a máme rádi rychlou malbu, použijeme techniku Alla prima. To se dá volně přeložit jako Na poprvé. Na první dobrou tedy namalujete celý obraz mokrými barvami, nečekáte, až část uschne, abyste mohli dát další vrstvu. A tak zůstane dílo jednovrstvé.

Vrstvení má úplně opačná pravidla. Na plátno si nejdříve předkreslíme např. tužkou, co budeme malovat. Musíme trefit proporce, ale nevykreslovat detaily. Pak pokračují jednotlivé vrstvy olejových barev, podmalba, následuje malba jako taková, pak přicházíme ke stínování a poslední vrstvou. Mezi všemi vrstvami je nutný poměrně dlouhý časový rozestup, ale výsledky stojí za to!

Nejlepší je, vyzkoušet olejomalbu u nás v Draw Planet! Pochopíte její kouzlo a naučíte se tipům a trikům, které Vás dovedou ke krásným výsledkům. Těšíme se na kurzu! 🙂

Sítotisk byl vynalezen na Dálném východě (Čína, Japonsko, Korea). Technologie zpracování byla vyvinuta roku 1929 v USA, odkud ji po 2. světové válce převzala Evropa. Do Československa jako první nechal dovézt tuto techniku přímo z USA Tomáš Baťa. Nejprve se jí používalo především v užité grafice a v průmyslu. Hojně tuto techniku začali využívat představitelé Pop Artu.

Sítotisku se také říká „šablonový tisk“. Funguje to tak, že se na potiskovaný materiál protlačuje barva přes prostupná místa šablony (síta).

Jako forma totiž slouží jemná tkanina nebo textilie, která je pevně upnuta v sítotiskovém rámu. Místa, která nemají na formě tisknout, jsou vyplněna krycí vrstvou, otvory v tkanině v místě tisku jsou pak volné. Vytváření obrazu na tiskové formě je také poměrně jednoduché. Nejprve se na tiskovou formu – síto nanese řídká hmota, z níž se posléze stává krycí vrstva. Poté se na síto přiloží filmový výtažek podobný tomu, jaký známe například z konvenčního postupu při výrobě tiskových forem při ofsetovém tisku, a dojde k osvícení formy. Tam, kde dojde k jejímu osvícení, krycí vrstva ztuhne. V místech tisku, která jsou překryta obrazem na filmovém výtažku, pak ke ztuhnutí nedojde. Takto osvícené síto se vymyje, čím se hmota z tisknoucích míst vyplaví, a my máme připravené síto k tisku.

Lze tak tisknout na běžné materiály, ale nemusíte se bát s ním tisknout i na méně tradiční povrchy, jako jsou kov, keramika, kůže a sklo. Tisknout s tak na textil a umělé hmoty je pro nás úplná hračka.
Výhoda sítotisku je v tom, že za příznivou cenu získáte naprostou barevnou stálost a trvanlivost potisku.

Doufáme, že se nám podařilo zaujmout Vás touto magickou technikou, která má místo ve vědě i v tvorbě. 🙂 Vyzkoušet si jí (a mnoho dalších úžasných grafických technik) můžete u nás v Draw Planet na Kurzu tradiční grafiky. 🙂

Skicování

Často se může stát, že máte touhu něco nakreslit, ale neumíte si vybrat vhodné téma. Někdy můžete být tak nerozhodní, že se do práce nepustíte raději vůbec.

Proto jsme si pro Vás připravili 25 nápadů, které můžete přenést do Vašich skicáků.

1. Skicování města – oblíbená místa, kam rádi chodíte
2. Rychlé náčrty cestujících v dopravních prostředcích
3. Zkuste zachytit své sny a cíle
4. Autoportrét — byl a zůstává zajímavým tématem
5. Vytvořte si vlastní svět, vlastní komiks. Není nutné, aby na konci vypadal jako od Marvela čí DC
6. Udělejte si srandu ze svých přátel a známých, vytvořte jim karikatury
7. Studujte lidské tělo. Anatomie lebky či svalů. Není nic těžšího než dobře zachycené ruce.
8. Zkuste zachytit Vaše oblíbené scény z filmů nebo seriálů
9. Zahrady a různé detaily krajiny. Pokud jste milovníkem přírody, tak se nebojte vyrazit se skicákem ven
10. Zkuste si kariéru grafického designéra. Vytvořte logo Vaší oblíbené kapely
11. Místo, kam byste se jednou rádi podívali
12. Zátiší. Nechte se inspirovat tím, co máte doma v ledničce anebo zkuste kopii internetového obrázku s humrem a smaženým prasetem
13. Láká vás tetování? Vytvořte si zajímavé návrhy
14. Potisky na oblečení. Jaký nápis byste si vybrali pro své tričko Vy?
15. Přeneste na papír představu vaší budoucnosti
16. Máte oblíbenou knihu? Ilustrujte ji
17. Zachyťte obsah Vaší kabelky či batohu. Vyndejte si věci na stůl před sebe a pusťte se do skicování. Tento úkol děláme i na Kurz Sketchingu v Draw Planet
18. Design. Vyberte cokoliv, od jednotlivého kusu nábytku až po celý interiér
19. Architektura. I zde můžete začít od jednodušších forem až po celé bloky ulic
20. Pokud nemáte hlad, vyzkoušejte si nakreslit jídlo
21. Nakreslete, jak vypadá Váš běžný den
22. Ilustrujte pracovní prostředí, kde se pohybujete
23. Věnujte čas doodlingu. (doodling neboli čmárání je necílené kreslení, při kterém upíráte svou pozornost k jiným věcem než k samotné tvorbě). To Vás může přivést k zajímavým výsledkům
24. Máte den, který byl tím nejlepším ve Vašem životě? Nakreslete ho
25. Co je nejdůležitější? Kreslit především to, co Vám dělá radost

Skoro každé dítě ze začátku kreslí a maluje. Některé děti od toho ale postupně upouští. Proč toho některé nechají a postupně začnou jakoukoli tvorbu nesnášet? Prostě se jim nedaří malování podle jejich představ.

Ze začátku se mají prostě radost z toho, že mohou čmárat a líbí se jim barvičky. Pak ale postupně přichází frustrace z toho, že už si dokážou představit lepší výsledky a ne a ne je aplikovat na papír. A tak se začnou porovnávat s ostatními. Komplexy jsou na světě!

Přitom stačí málo. Děti k sobě začnou být kritické přibližně až ve školním věku. To by měla být zároveň doba, kdy se už začnou soustředit na výuku. A tak už můžeme nenásilně vysvětlovat, jak dojít k tomu, co chtěly namalovat. Děti se budou těšit z úspěchu a mohou se postupně rozvíjet :).

Zbytečné stresy můžete podchytit nebo dokonce odstranit. Dětem se sebevědomí vrátí, když zjistí, že se malování a kreslení dá naučit. Je ale nutné vše vysvětlovat s citem, rozumně a bez zbytečného poukazování na minulé chyby. Vždy je dobré navrhnout lepší řešení a neodsuzovat to předchozí.

Pokud byste chtěli mít vaše děti pod vedením těch nejlepších lektorů, díky kterým je tvoření bude bavit, určitě přijďte na lekce pro děti v Draw Planet. U nás se kreslení a malování opravdu naučí a budou se k nám těšit :)!

Celá historie civilizace minulého století je založena na vzorcích, algoritmech, principech, rovnicích a pravidlech. Člověk se však snaží o rovnováhu a harmonii! V souvislosti s tím se na počátku století vědecké a technologické revoluce objevuje umělecké hnutí, které nenaslouchá klasickým kánonům malovaní. Naopak spíš slouží k tomu, že poskytuje svobodu podvědomému, chaotickému a zdánlivě bezvýznamnému. Dává člověku příležitost osvobodit se norem a dogmat a zachovat vnitřní harmonii.

Abstrakcionismus (z latiny abstractus — vzdálený, nekonkrétní) je docela širokým směrem v umění 20. století. Vznikl na počátku 20. let minulého století a to hned v několika evropských zemích. Abstrakcionismus je charakterizován použitím čistě formálních prvků prezentujících realitu. Imitace nebo přesné zobrazování skutečnosti není samo o sobě cílem.

Zakladateli abstraktního umění jsou ruští umělci Vasily Kandinský a Kazimír Malevich, Holanďan Pete Mondrian, Francouz Robert Delone a Čech František Kupka. Jádrem jejich metody kreslení bylo nalézt touhu po «harmonizaci», vytvoření určitých barevných kombinací a geometrických forem tak, aby vyvolávaly u pozorovatele různé asociace.

V abstrakcionismu lze rozlišit dva směry: geometrickou abstrakci založenou hlavně na jasně definovaných seskupeních (Malevich, Mondrian, Theo van Doesburg, Ellsworth Kelly) a lyrickou abstrakci, ve které je kompozice organizována z volně tekoucích forem (Kandinsky, Helen Frankenthaler, Gerhard Richter). Existuje však i několik dalších významných nezávislých proudů.

Mnoho abstrakcionistů má klasické vzdělání a vynikající akademické dovednosti. To znamená, že jsou schopni namalovat hezkou vázu s květinami, západ slunce na moři nebo portrét. Z nějakého důvodu ale nechtějí. Vybírají si vizuální zážitek, který není zatížen objektivitou. Umělci diváku usnadňují jeho úkol. Neumožňují mu rozptýlit vnímání na objekty zobrazené na obrázku. Pomáhají mu okamžitě se ponořit do emocí.

Nejlepší způsob, jak procítit práci abstraktního umění, je stát před dílem a jen se dívat a dívat a dívat. Některé práce mohou ponořit diváka do hluboké existenciální zkušenosti nebo extatického vytržení. To se často stává před malbami Marka Rothka a objekty Anishe Kapoora, ale podobný účinek může mít i dílo neznámého umělce.

Bojíte se vzít do ruky barvy kvůli vaší „neschopnosti kreslit“ nebo „nedostatku talentu“? Vždyť právě abstraktní techniky jsou používané i v arteterapii častěji než jiné. Pomáhají vyjádřit složité pocity, pro které je těžké najít slova. Pro mnoho umělců, kteří trpí vnitřním rozporem a jejich vlastní neslučitelností s okolním světem, se abstrakce stala téměř jediným způsobem, jak se smířit s realitou.
Při vytváření vlastních abstraktních obrazů a při setkání s uznávanými mistry je hlavní věcí být přítomný v okamžiku a cítit radost z vlastního intelektuálního úsilí.